Poslední (digitální) vůle

Každé dvě sekundy zemře jeden uživatel Facebooku. V současnosti existuje celosvětově 30 milionů facebookových profilů mrtvých uživatelů. To je zhruba šestkrát více, než kolik je aktivních uživatelů této největší sociální sítě v České republice. Stejně tak na Twitteru a Instagramu pokračují účty po smrti svých majitelů ve virtuální existenci. Vzhledem k tomu, že velmi málo zemřelých po sobě zanechá přístupové údaje ke svým profilům, žijí digitálně dál a často dostávají i blahopřání k narozeninám od těch, ke kterým se dosud tyto smutné zprávy nedostaly.

Při správné prevenci lze bolestivým zkušenostem tohoto druhu zabránit. Facebook například může dát postižený účet do stavu tzv. zvěčnění nebo ho smazat úplně. Navíc každý uživatel může pro svůj profil nastavit kontakt pozůstalého - jakéhosi dědice, který může v případě úmrtí daný účet spravovat. Aby bylo možné deaktivovat twitterový účet, který patří zesnulé osobě, musí ten, kdo tak chce učinit, předložit prostřednictvím kontaktního formuláře průkaz totožnosti a úmrtní list příslušné osoby. Poskytovatelé e-mailových účtů někdy vyžadují úmrtní list, ale jindy stačí k získání přístupu k účtu zesnulé osoby jen doklad o dědictví.

Bez úmrtního listu nefunguje nic

Pro virtuální způsob života platí tedy to samé co pro skutečný život: včasným zabezpečením je možné se vyhnout pozdějším problémům. Někde by tedy měla být uložena přístupová jména a hesla. Plná moc může být použita k definování způsobu, jakým by se pozůstalá osoba měla vypořádat s údaji v případě smrti nebo neschopnosti majitele. Dokonce i v poslední vůli může být pamatováno na digitální dědictví. To se neskládá pouze z fotografií uložených v síťových profilech nebo odeslaných e-mailů. Postupem doby se i obyčejný život čím dál víc odehrává na síti, lidé zde nakupují, sázejí na sázkových portálech, převádějí peníze a prezentují se na seznamovacích serverech. Ti, kteří neznají hesla, ale chtějí získat přehled o tom, kde existují uživatelské účty a uživatelské profily, se mohou obrátit na digitální správce pozůstalostí.

Existují společnosti (příkladem může být německá Columba), které se zabývají pátráním na 250 nejčastějších síťových portálech, zda zde neexistují nějaké účty zemřelého. V přepočtu asi za 6 500 korun Columba zjistí, u jakých internetových služeb měl zesnulý uživatelské účty, a pokud jde o účty finanční, tak i jejich zůstatek. Příbuzní mohou výsledky zkontrolovat a rozhodnout, zda mají být profily zrušeny nebo přeneseny na ně. Legislativa a právní předpisy týkající se digitálního dědictví jsou stále ještě v plenkách. Zatím například nebylo vyjasněno, zda se mohou síťové profily dědit. Pokud by snad měla být nastavena jejich dědičnost, Facebook nebo Twitter by nesměly z vlastní iniciativy vymazávat data zemřelých.

Zůstane-li profil otevřený pro veřejnost, vznikají různé typy vzpomínek. Může se jednat například o pamětní stránku vojáka, který zemřel během misí v Afghánistánu. Stejně tak se na nejrůznějších místech žijící přátelé a známí mohou setkávat ve skupině, která byla zřízena k připomenutí si populárního barmana, sdílet staré příběhy a vzpomínky a zůstat v kontaktu - jakémsi virtuálním shromáždění.

Zapamatovat si nebo vymazat

Pro mnohé příbuzné mohou být tyto nabídky útěchou, protože jsou konstruktivní - pro jiné se však stávají krutým opakem. Stejně jako pro rodiče 15leté německé dívky, která byla v roce 2012 v Berlíně sražena metrem. Od katastrofy se rodiče potýkají s otázkou, zda byla jejich dcera obětí nehody, nebo zda to byla šikana, která ji nakonec přivedla až k sebevraždě. Požadovali proto po Facebooku, aby mohli nahlédnout do zvěčnělého účtu své dcery, který byl mezitím označen za neveřejný. Doufali, že zde najdou zprávy nebo příspěvky, které by jim mohly poskytnout informace o tom, co se stalo. Berlínský odvolací soud jejich žalobu zamítl na začátku loňského léta, nyní zůstává zoufalé dvojici pouze možnost odvolání se k federálnímu soudu.

Co ale mají Facebook, Twitter a spol. z hromadění milionů dat zákazníků? Mediální právník Christian Solmecke z Kolína nad Rýnem je jednoduše podezřívá z prosté honby za ziskem. Koneckonců, provozovatelé sítí se snaží udržet své členy v klidu tak dlouho, jak je to možné, pomocí triků, jako jsou potvrzující zpětnovazební smyčky. Facebook samozřejmě chce, aby uživatelé „zůstávali v síti i v obzvláště citlivých okamžicích“, říká advokát.

I když je v Česku více než polovina lidí nad 60 let aktivních na internetu, myšlenka na jejich vlastní konec - skutečný nebo virtuální - zůstává pro všechny neskutečně vzdálená. Mohlo by to být tak trochu memento mori - uvědomit si, že jsme všichni smrtelní - fungovalo by to jako určitá profylaxe. Kdo má navíc rád trochu morbidní zábavy, pro toho je jak dělaná aplikace WeCroak s podtitulem „Najděte štěstí tím, že zvažujete svou smrtelnost“. Pětkrát denně se ohlašuje anglickými citáty na téma smrti, jako třeba „Hrob nemá žádná slunečná místa“. Podle tvůrců aplikace se v Bhútánu říká, že „šťastný člověk musí myslet na smrt pětkrát denně“.

***

Pro každý případ

Opatření s ohledem na budoucnost je důležité i pro případ smrti - a to i on-line:
> Facebook: Zvěčnění nebo smazání. Informace najdete na bit.ly/1E9QdOT, odpovídající formulář na bit.ly/1yf3mgI.
> Twitter: Odstranění účtu je možné pouze prostřednictvím kontaktního formuláře, ale mnohem méně komfortní. Informace o postupu najdete na bit.ly/2lt0H6x.
> LinkedIn : Účty lze odstranit i z této profesní sítě. Pozůstalí musí podat formální žádost na odkazu bit.ly/2o2erWm.
> O digitální pozůstalosti jsme psali v Chipu už dříve, článek s užitečnými radami najdete na bit.ly/2q3Fz9q.

Foto popis| Příbuzní mohou požádat o zvěčnění profilu zesnulého na Facebooku - k takto zakonzervovanému účtu se nebude moci nikdo přihlásit ani jej zařadit mezi přátele. Obsah profilu bude zachován a i nadále sdílen podle předchozího nastavení.
Foto popis| Myšlenky na smrt Šťastný člověk musí myslet na smrt pětkrát denně, říká lidová moudrost z Bhútánu. Každý, kdo si to chce připomínat, by si měl nainstalovat aplikaci WeCroak - několikrát denně vám pošle pár proslovů o konci života. No, nekupte to!

O autorovi| RICHARD MEUSERS VON WISSMANN, autor@chip.cz