Digitální revoluce má potenciál stát se největším zabijákem pracovních míst v historii. Jednou z odpovědí na tento problém může být to, že právě stroje nám zároveň zafinancují jistý život bez práce.
Téměř polovina šéfů nejdůležitějších světových firem má pro své podřízené špatné zprávy: věří, že díky robotice a umělé inteligenci budou v budoucnu zaměstnanci z masa a krve nadbyteční.
Tento poznatek pochází z nedávné studie americké personální poradenské společnosti Korn Ferry; 800 generálních ředitelů největších společností na světě bylo požádáno, aby odhadli význam svých zaměstnanců na pracovišti budoucnosti. Výsledkem je dramatický posun v pohledu na důsledky digitalizace. Po dlouhou dobu zněla z podnikatelských kruhů následující mantra: Nové technologie vytvoří více pracovních míst, než kolik jich kvůli nim zanikne. Kdo o tom pochyboval, byl v průmyslu rychle označen za zbabělce, který zbytečně přeceňuje blížící se změny.
Podobnými pochybami trpěl také Joe Kaeser, generální ředitel Siemensu.
Ten nedávno uvedl, že společnost musí vzhledem k prudkému rozvoji digitalizace zajistit lidem obživu. Tím by měl být zcela nevyhnutelně určitý druh základního příjmu. Také u největšího výrobce aut VW se očekává v nadcházejících letech masivní propouštění. Iniciativa s názvem Ofenzíva elektrifikace zvýší tlak na pracovní místa, protože výroba elektrických vozidel se stane doménou robotů. Personální ředitel VW Karlheinz Blessing předpovídá v budoucnu snížení o desítky tisíc pracovních míst.
V průmyslových zemích je v nebezpečí 60 % pracovních míst
Pojďme se podívat k našim západním sousedům: společnost Siemens právě dosáhla nejlepšího výsledku ve své historii, VW rostl i přes dozvuky skandálu Dieselgate a převzal od Toyoty pozici největšího automobilového výrobce na světě. V Německu tak nyní pobírá plat více zaměstnanců než kdykoliv předtím. Tak v čem je problém? Filozof Richard David Precht to popsal v časopise „Galore“: „Německo těžilo z digitalizace tak dlouho, dokud se instaloval nový software do starých technologických modelů, jako například při výrobě automobilů.
V tom byli Němci na světové úrovni. Ale pokud tato technika sama zmizí, musí se připravit na rušné časy. V horizontu řekněme dvaceti let už nebudou pro polovinu obyvatelstva žádná pracovní místa. Z čeho budou tito lidé žít? Co budou dělat celý den? O tom musíme začít rychle přemýšlet.“ Obraz, který bude kvůli struktuře průmyslu v Česku možná ještě aktuálnější než v Německu. V roce 2013 ekonom Carl Benedikt Frey a inženýr Michael Osborne zkoumali ve slavné studii pravděpodobnost, že stávající pracovní místa zaujmou roboty a stroje. Studie předpovídá, že 47 procent pracovních míst v USA bude robotizováno. Bankovní gigant ING-DiBa převedl studijní metodiku na německý pracovní trh a dospěl k závěru, že v ohrožení je 59 procent míst. V příštích deseti až dvaceti letech by tak mohlo v Německu zmizet více než 18 milionů pracovních míst. Není důvod se domnívat, že v Česku by to bylo procentuálně méně, vzhledem ke struktuře našeho průmyslu by skutečná ztráta pracovních míst mohla být ještě masivnější.
Digitální revoluce požírá své pracovníky a v Německu už o těchto budoucích problémech přinejmenším debatují. Jako východisko z tohoto dilematu je často jmenován tzv. základní nepodmíněný příjem, což je určitý druh sociálního zabezpečení v podobě pravidelné měsíční dávky vyplácené ve stejné výši všem lidem a bez jakýchkoli podmínek. Na této politice se víceméně shodnou všichni příznivci i odpůrci, všechno ostatní je ale nejasné - počínaje výškou částky, která se v závislosti na modelu pohybuje od 300 do 1 100 eur na osobu; děti by měly dostávat zpravidla polovinu. Základní nepodmíněný příjem je sporný hlavně proto, že nerozlišuje podle potřeby: všichni dostanou stejně bez ohledu na to, zda žijí v paláci, nebo pod mostem.
Skutečná úskalí ale spočívají v návrhu a financování. Modely, které by bylo s největší pravděpodobností možné prosadit, v podstatě ruší sociální stát. Konkrétně by to znamenalo zrušení všech výhod z nezaměstnanosti, zdravotního a důchodového pojištění, až po různé sociální přídavky včetně přídavků na děti. Kromě toho by se trh práce zcela dereguloval. Jistota zaměstnání, dohody o mzdách a výše minimální mzdy by byly ztraceny.
To vše by bylo financováno podle nejvíce diskutovaných modelů těmi, kteří z digitalizace a robotizace těží. V tzv. Wernerově modelu, pojmenovaném po populárním zakladateli německého řetězce obchodů DM Götzi Wernerovi, by bylo potřeba zvýšit DPH na neuvěřitelných 50 procent. Protože by podniky a firmy byly osvobozeny od daní a příspěvků na sociální zabezpečení, čisté ceny by v kompenzaci k tomu klesly, protože by odpadly tyto skryté náklady. Takže zatímco Werner chce zdanit konzum namísto práce, většina ostatních modelů naopak spoléhá na zvýšení daně z práce. V obou případech to ale znamená, že obyvatelstvo bude platit drahé základní služby pro všechny, aby se ekonomika mohla osvobodit od sociálního financování, které ji dusí.
Kritici hodnotí tento model základního nepodmíněného příjmu spíše jako neoliberální projekt. Zastánci zase namítají, že by se zavedením základního nepodmíněného příjmu ušetřily miliardy prostřednictvím odstranění byrokracie. Byl by konec často nespravedlivému a ponižujícímu zkoumání jednotlivých případů a pomlouvání příjemců dávek. Navíc takovýto univerzální nepodmíněný příjem sejme z lidí tlak, soudí sociální vědec Michael Opielka: „Vystačit se základním příjmem není žádný med. Ale jeho jistota, to znamená v dnešním matoucím světě hodně.“
Jakkoliv se v současné době filozofie základního nepodmíněného příjmu může jevit jako utopická, aktuálně diskutované modely nejsou tak zcela bez budoucnosti, protože jen stěží nejde nebrat v úvahu exponenciální růst digitalizace. Až se v praxi projeví negativní prognózy zaměstnanosti, nebude již stačit spoléhat se na zdanění práce nebo spotřeby - prostě proto, že pak už nebude dostatek pracovních příjmů, které by mohly zavedení základního nepodmíněného příjmu financovat. To vyžaduje jiné řešení. Je potřeba zapojit ty, kteří z automatizace profitují, a vyžadovat od nich účast na sociálních nákladech, které vzniknou.
Podniky musejí platit
Výbor pro právní záležitosti Evropského parlamentu se zasazuje o zdanění robotů. Výbor doporučuje, aby Evropská komise vytvořila základy, aby bylo možné zdanit a zpoplatnit prokazatelné zisky podniků, které vznikly zaváděním umělé inteligence a robotiky. Rovněž uvádí, že „v úvahu by měl být vzat základní nepodmíněný příjem“, a vyzývá všechny členské státy, aby tak učinily.
Kromě skutečnosti, že Komise a členské státy mají stále daleko od zavedení daně z robotů, neslaví ani nijak ohromující úspěchy v oblasti zdanění zisků technologických firem. Známé jsou například konfrontace se společností Apple. Podle hodnoty akcií největší firma na světě, která si účelově zřídila své evropské sídlo v podobě P. O. Boxu v Irsku, odvedla v roce 2014 jen 0,005procentní daň. Evropská unie nyní požaduje 13 miliard eur, což nese špatně nejen Apple, ale překvapivě i Irsko.
Apple a ještě více Google s jeho mateřskou firmou Alphabet se silně angažují v zavedení základního nepodmíněného příjmu, protože se to nejen hodí pro jejich podnikatelské záměry, ale také pro koncept věčně šťastného Silicon Valley. Pokud by korporace odváděly přiměřené daně ze svých zisků v zemích, v nichž vznikají, dala by se politika základního nepodmíněného příjmu ufinancovat. To je ale ve skutečnosti problém i pro některé evropské země: například exportně orientované německé společnosti by musely odvádět daň ze svých zisků namísto doma v zahraničí, například v Číně. Aby bylo možné zavést zdanění robotů, je potřeba také navázat pevné mezinárodní dohody proti daňovým únikům, které budou respektovat všechny - tedy i evropské - korporace. A to se zdá ještě vzdálenější než zavedení základního nepodmíněného příjmu.
44 % šéfů nejdůležitějších světových firem věří, že robotika a umělá inteligence nahradí jejich zaměstnance
„Během dvaceti let tu nebudou žádná pracovní místa pro zhruba polovinu populace. Z čeho pak budou lidé žit? Co budou dělat celé dny?“ Richard David Precht, filozof
Foto autor| Foto: Wikipedia
ROMAN LEIPOLD, autor@chip.cz