Cestování v budoucnosti

Jaká je budoucnost mobility? Rychlejší letadla? Automobily pokryté květinami? Plazivá rychlost pro všechny? Mobilita je mnohostranný termín, ideální pro mnohostranné předpovědi. Nejdivočejší představy o pohybu přicházejí samozřejmě ze světa internetu: například v Silicon Valley vznikají masivní elektronické projekty, které by měly zefektivnit dopravní systémy pomocí umělé inteligence, sítí a pokročilého zpracování dat. Podobně jako další dříve zcela „off-line“ odvětví se informační technologie chystají zcela zásadně narušit i obor dopravy.

Hlavními hráči přitom budou například výrobce baterií a elektromobilů Tesla, stejně jako Google nebo Uber. Pro tyto firmy je mobilita jen abstraktním datovým problémem, který může být vyřešen pomocí výpočetní kapacity a prostřednictvím hardwaru přenesen zpět do reálného světa. Vůbec je přitom netrápí, že na začátku a na konci tohoto problému je automobil s veškerou svojí výbavou a benzinová pumpa. Pro tyto firmy znamená práce na budoucnosti mobility vytváření nového světa - největšího vysněného projektu Silicon Valley.

Především díky tomu, že jsou jejich sny velmi dobře financovány, mají dostatek prostředků na to, aby si koupily a vybudovaly svět přesně takový, jaký jej chtějí mít. Jinak si nelze vysvětlit, jak může někdo jako Elon Musk posílat rakety do vesmíru a zároveň věřit projektu potrubní dopravy Hyperloop, jehož nezbytnost mohou pochopit snad jen lidé z jeho PR týmu.

Jiný technologický přístup zásadně vylepšuje rozšíření a zaměření funkcí současných technologií. To je cesta, kterou se vydávají start-upy, které si nemohou dovolit fantastické vize gigantů ze Silicon Valley. Pro ně je mobilita proces, který lze kontinuálně vylepšovat, jako kdyby byla budoucnost jen řadou navazujících vývojových kroků, pokračující do nekonečna. Zda však bude budoucnost skutečně takto vypadat, ale mnoho z těchto hi-tech firem vůbec netuší.

Na budoucnost, jak ji tyto firmy popisují, bychom neměli přehnaně spoléhat. Reflektují totiž především to, jak si budoucí vývoj představují velké automobilky a největší firmy z oblasti internetu a zpracování dat - tedy jako svět, kde jsou právě ony centrem pozornosti a nositelem pokroku. Jejich spektakulární nápady jsou ve skutečnosti jen hračkami pro bohaté. Skutečná mobilita totiž znamená něco jiného: schopnost pohybu velké masy lidí.

Kdo je hybatelem pohybu?

V sousedním Německu proběhl průzkum, jak lidé během posledních dvaceti let cestují. Dotazování se zúčastnilo 135 tisíc Němců, kteří odpovídali na otázky týkající se jejich návyků v dopravě. Výsledkem je rozsáhlá studie, jejíž závěry jsou aplikovatelné i na obyvatele dalších vyspělých zemí. Jedním z těchto závěrů je i obecná, otevřená definice mobility: jde o vše, co lidé potřebují ke své sociální aktivitě. Pohyb definuje aktivního člověka.

Další ze závěrů se během let nemění a stává se svého druhu antropologickou konstantou: lidé stráví na cestě průměrně 90 minut denně a vykonají přitom 3,5 cesty (myšleno jako počet přemístění z bodu A do B). Na těchto dlouhodobě pozorovaných závěrech mnoho nemění ani nové technologie a změny nákladů. Jestliže totiž lidé díky nějaké technologii ušetří čas na cestě, věnují jej nějakému jinému způsobu mobility.

Co se ale zásadně mění, to je dostupnost různých typů dopravy. Především ve městech si totiž lidé mohou vybírat jak z privátních dopravních prostředků, tak z několika typů veřejných služeb v oblasti mobility. Variabilita možností dopravy by se ale neměla přeceňovat. Jakmile se totiž lidé jednou rozhodnou pro způsob, jak řešit pravidelné cesty, zřídkakdy tento způsob mění a opakovaně se už rozhodují, jakou z možností mobility využijí, ale rutinně volí dopravní prostředek, na který jsou zvyklí.

Explozivní růst trhu

Technologie narušují obor dopravy a i zde pomáhají s řešením problémů. Nelze je ale považovat za ultimativní řešení a věřit na všespasitelnou transformaci dopravy. Především v oblasti automobilové dopravy totiž po celém světě dochází k neustálému růstu počtu vozidel. Například v České republice je registrováno přes pět milionů osobních aut, což znamená v průměru jeden vůz na dva obyvatele. Velmi podobný poměr a rostoucí tendenci vykazuje i trh s osobními automobily v Německu a v dalších zemích po celém světě, kde rovněž dochází k explozivnímu růstu počtu aut.

Masivní rozvoj individuální automobilové dopravy se přitom, přes veškerý technologický pokrok, zásadně odráží na kvalitě ovzduší a životního prostředí jako celku. Velká města se pak potýkají s nekonečnými dopravními zácpami, nedostatkem parkovacích míst a smogem. Nejen v Německu, o kterém se všeobecně ví, že je národem automobilistů, se jen těžko podaří přesvědčit lidi, aby namísto autem jezdili více na kole nebo jeli autobusem - obzvlášť pokud to mají na zastávku daleko nebo jim autobus jede jen několikrát denně.

Přestože existují dopravní řešení založená na technologiích, nepřinášejí v krátkém časovém horizontu žádnou zásadní úlevu. Například služby pro sdílení automobilů nebo jízdních kol jsou zatím spíše raritou, stejně jako rozhodnutí o úplném uzavření centra města pro automobilovou dopravu. Proto by se měla hledat spíše řešení, která nebudou útočit na individuální způsob dopravy vlastním vozem a snažit se jej omezit, ale spíše způsoby, jak učinit individuální dopravu více ekologickou. Pokusy o taková řešení však zůstávají po celém světě stále v plenkách a odborníci si ani netroufají odhadovat, kdy budou mít v celosvětovém měřítku větší podíl na dopravě elektromobily nebo kdy nás autonomně řízená auta odvezou do kanceláře a pak se sama vrátí domů nebo na velkokapacitní parkoviště na okraji města, aniž bychom se snažili zaparkovat v přeplněném centru.

Jednoduché řešení

Téma ochrany životného prostředí bude ve vývoji mobility bezpochyby hrát stále větší roli, a to nejen v Evropě, ale také v megapolích v Asii, Indii či v Africe, kde jsou každodenní problémy s dopravou mnohem masivnější než v relativně malých evropských velkoměstech. Výrobci aut a technologické společnosti nabízejí svůj recept na řešení již delší dobu: jde o kombinaci elektromobility, sdílení (tzv. carsharing či ridesharing) a autonomního řízení. Elektromobily by ušetřily města od zplodin z výfuků aut se spalovacími motory, autonomní vozy přinášejí do automobilové dopravy větší efektivitu a car- či ridesharing nabízí možnost cestovat pohodlně autem i bez nutnosti nějaké auto přímo vlastnit.

Tato řešení mobility ale stále spoléhají především na automobily - pouze se mírně mění jejich funkce a související technologie. Technologické firmy pak do klasického vztahu mezi výrobci a majiteli automobilů vstupují jako nový prvek - poskytovatel mobility. Automobilky potom investují do technologických společností v oblasti car/ drivesharingu, jako jsou DriveNow nebo Uber, aby mohly budovat nabídku služeb mobility v rámci komunit a udělaly z krátkodobého pronájmu auta běžnou každodenní záležitost.

Pomalu si také připravují půdu pro nový obchodní model, který by jim v budoucnu přinášel větší zisky než samotný prodej nových vozů. Průměrný majitel auta totiž stráví ve svém voze 50 minut denně a tento čas by mohl být zajímavým způsobem monetizován, například prostřednictvím placeného obsahu v multimediálním palubním systému auta.

I tyto koncepty řešení mobility ale v důsledku znamenají jediné - více aut pro individuální dopravu, ať už budou jezdit na jakékoli palivo a ať už je bude řídit člověk, nebo počítač. Směr vývoje řízeného automobilkami je tedy jasný, bez ohledu na to, jaké technologie jej budou podporovat.

Řešení na dvou kolech

Nejefektivnější způsob dopravy ve městech představuje jízdní kolo. Problém je, že z technologického hlediska jde o nudná zařízení, která se nemohou efektně vyjímat ve spektakulárních prezentacích budoucnosti mobility. Přitom je ale možné kola vybavit akumulátory a elektromotorem, aby se stala atraktivním, nejuniverzálnějším dopravním prostředkem v přeplněných velkoměstech. Nejen že jsou elektrokola řádově levnější než další dopravní prostředky, ale také nepotřebují rozsáhlou síť dobíjecích stanic jako elektromobily.

Koncem roku 2015 se na pařížské konferenci OSN o klimatických změnách COP21 třináct zemí přihlásilo k ambicióznímu plánu, podle kterého mají do roku 2050 zcela omezit prodej aut se spalovacími motory. S kompletní změnou nabídky nových vozů na elektromobily či vozy poháněné například vodíkem počítá například Velká Británie, Nizozemsko, Německo, Norsko a několik států USA. Podle odborníků ale budou velmi významnou roli v boji s emisemi hrát jízdní kola a tří- či čtyřkolky, které však nebudou poháněny akumulátory, ale palivovými články. Právě jízdní kola, jak ukazuje rostoucí obliba elektrokol, mohou hrát velkou roli v ekologičtějších modelech městské mobility, aniž by jejich výrobci museli tahat z klobouku hi-tech inovace, které by zcela měnily technologii a způsob používání tohoto v zásadě primitivního, ale maximálně efektivního dopravního prostředku.

Klasická kola ani elektrokola navíc nijak neubírají prostor báječným technologickým fantaziím, zahrnujícím létající auta, inteligentní systémy řízení dopravy a nebe plné dronů, sloužících pro rychlou dodávku zboží, špionáž nebo pořizování snímků a videí k civilním účelům. Budoucnost mobility bude bezpochyby zajímavá a mnohem pestřejší než dnešní svět aut, autobusů, vlaků a letadel. Přesto ale pamatujme, že nejjednodušší řešení bývají zpravidla i ta nejvíce účinná.

Foto popis| Nadzvukové letadlo Boom má být nástupcem Concordu. Letadlo XB-1 s kapacitou 44 pasažérů by mělo poprvé vzlétnout ještě letos. V komerčním provozu by mělo být nasazeno od roku 2020.
Foto popis| Přání, nebo realita? Hyperloop, potrubní pošta pro lidi od Elona Muska, je často kritizován jako nerealistický projekt, který by spolkl miliardy dolarů.
Foto popis| Druhý obývák: Rinspeed, švýcarský výrobce aut, plánuje vyzdobit interiér svých vozů květinami.
Foto popis| Do elektrické ponorky Ortega Mk.1C se vejde jeden až tři lidi s potápěčskou výstrojí. Rychlostí až 20 km/h dopluje na vzdálenost až 150 km.
Foto autor| Foto: Hyperloop by BIG (2); Boom Supersonic (2); Dingo Photos/Rinspeed (2); Ortega (2)

Foto popis| Vejcoauto Švédský start-up Uniti plánuje revoluční změnu ve vývoji elektromobilů. Jeho koncept představuje elektromobil s hmotností 400 kg, rychlostí až 90 km/h a dojezdem 150 km. Přední sklo slouží zároveň jako displej palubních systémů. Cena by měla být kolem 21 000 eur, tedy asi 570 000 korun.
Foto popis| Více prostoru pro cyklisty Jízdní kola mohou zásadním způsobem ulevit dopravní zátěži velkoměst. Neobejde se to ale bez nových konceptů a pravidel pro sdílení stávajících i nových silnic s dalšími vozidly.
Foto popis| Jednokolka Ve městech můžeme stále častěji vidět obratné jednokolky, jako je třeba Ninebot.
Foto autor| Foto: Uniti (2); Eltis/Harry Schiffer/CC BY 2.0; KSR Group GmbH

O autorovi| FELIX KNOKE, RADEK KUBEŠ, autor@chip.cz