Více počítačů v jednom PC

Virtualizace umožňuje bezpečné používání internetového bankovnictví, bezproblémové testování softwaru či zprovoznění klonu vašeho počítače.
    RADEK KUBEŠ

Radek Kubeš
využívá virtualizaci především k testování nového softwaru. Nejčastěji spoléhá na výkonný a uživatelsky velmi přívětivý VirtualBox, ve kterém lze otestovat prakticky vše – od linuxových distribucí až po Windows 8.

Windows toho umí hodně, úplně všechno ale nezvládnou. I zarytí uživatelé Windows možná občas pošilhávají po Linuxu, ve kterém se prakticky nevyskytují viry, a který je tedy velmi vhodný například pro bezpečné používání internetového bankovnictví, jehož tvůrci již povětšinou vyřešili problémy s kompatibilitou mimo svět Windows. A co teprve Mac OS X od Applu, s jeho designem a spoustou vychytávek! Virtualizace dokáže tato přání splnit a zvládne toho ještě mnohem víc – třeba i zprovoznit hry z PlayStation přímo na ploše vašich Windows.

Emulujeme, nebo virtualizujeme?

Virtuální stroj spuštěný v prostředí aplikace VirtualBox si vezme potřebnou část výkonu procesoru a kapacity operační paměti z fyzického stroje, na kterém již provozujete operační systém Windows. Z toho důvodu je ve VirtualBoxu možné provozovat pouze operační systémy instalovatelné a spustitelné na běžném počítačovém hardwaru. Typicky se tedy může jednat o Linux nebo druhou instalaci Windows – určenou například pro testování nového softwaru nebo provoz speciálních aplikací. Z fyzického stroje může virtuální počítač využívat i připojení k internetu, zařízení připojená k USB portům a také sdílená data na pevném disku. Zároveň však nemůže nijak ovlivnit či ohrozit soubory ve fyzickém počítači.
U systémů využívajících speciální hardware, jako jsou RISC procesory herní konzole PlayStation nebo architektura Power Mac počítačů Apple, je nutné použít softwarový emulátor. Takový software dokáže nasimulovat speciální hardware konkrétního zařízení v prostředí počítače se standardními komponentami. Je ale třeba počítat s tím, že emulátor bude pracovat pomaleji než virtuální stroj – k jeho provozu je totiž třeba provést podstatně více výpočetních operací než při provozu standardního operačního systému. Emulace je problematická také z právní stránky – BIOS a software herní konzole jsou chráněny autorskými právy a vůbec se nepředpokládá jejich použití mimo hardware, se kterým je dodán. Jistě se ale nedostanete do potíží, pokud k experimentům použijete svoji vlastní herní konzoli. Stejná je i situace s operačními systémy ve virtuálních strojích – jestliže na jednom počítači provozujete dvoje Windows, měli byste být vlastníkem dvou licencí. To samé platí samozřejmě i v případě, pokud chcete virtualizovat Mac OS X na PC.

Více nástrojů, her i užitku

Na následujících stránkách vám prozradíme, jak můžete otestovat a využívat virtualizaci a emulaci ve svém počítači a získat tak zajímavé nové funkce. Všechny potřebné nástroje najdete na Chip DVD a naše návody vám krok za krokem ukážou, jak postupovat.

Internetová banka ve virtuálním PC

Vysoce zabezpečený operační systém ochrání vaše bankovní operace před hackery a viry.
1 Instalace BitBoxu  Pokud se nechcete příliš zaobírat virtualizací nebo si instalovat Linux, je pro vás řešením Browser in the Box (BitBox). Speciální řešení postavené na Linuxu je certifikováno pro bezpečné bankovní operace a pracuje do velké míry automaticky. Průvodce instalací nejprve rozbalí potřebné soubory linuxové distribuce Debian a internetového prohlížeče Firefox do vámi zvolené složky. Následně se instaluje virtualizační aplikace VirtualBox.
V průvodci instalací BitBoxu zvolte »Expert mode«, abyste si mohli sami nastavit parametry virtuálního sytému. Především u předvoleb zabezpečení přenosu dat mezi internetovým prohlížečem a Windows vám doporučujeme nastavit všechny na »ask user for confirmation«. Další výchozí nastavení už není třeba zásadně měnit. Pozor si dejte pouze na změnu výchozího prohlížeče a v posledním okně instalačního průvodce zrušte označení předvolby »Use Browser in the Box as standard browser«.
2 Bezpečné surfování  Na pracovní ploše vám po instalaci přibude nová ikona »Browser in the Box«. Při prvním spuštění programu dojde nejprve k inicializaci virtuálního stroje, což bude nějakou chvíli trvat. Následně se však otevře nové okno s linuxovou verzí internetového prohlížeče Firefox. Nyní již můžete zadat domovskou stránku svého internetového bankovnictví a pustit se do bezpečných převodů peněz. Až se z bankovní aplikace odhlásíte, použijte nabídku »File - Quit«. Při vypínání BitBoxu budou automaticky smazány všechny stopy po práci na internetu a rovněž všechny změny nastavení prohlížeče. Při příštím spuštění bude BitBox opět čistý a připravený na bezpečné bankovní operace.
3 Zřízení virtuálního PC  Jestliže chcete provozovat bezpečně nejen internetové bankovnictví, ale i další aplikace ve svižné linuxové distribuci, můžete využít VirtualBox a minimalistickou linuxovou distribuci Slacko Poppy, spouštěnou přímo z ISO souboru (tzv. live distribuci).
Instalujte si VirtualBox z Chip DVD a v jeho hlavním okně použijte tlačítko »Nový«. V průvodci nastavením virtuálního počítače je třeba nastavit především vyhrazenou kapacitu operační paměti a pevného disku. Zadejte název virtuálního stroje a nastavte 256 MB operační paměti a 128 MB kapacity pevného disku (typ VDI, dynamicky alokované úložiště).
Nyní je třeba virtuální stroj propojit s ISO obrazem live CD Slacko Poppy. Použijte proto volbu »Nastavení« a přejděte na položku »Úložiště«. Ve stromě »IDE řadič« klikněte na »Žádný« a pod »Atributy« označte předvolbu »Live CD/DVD«. Pak ještě klikněte na tlačítko s diskem vedle »CD/DVD zařízení: IDE sekundární master« a použijte volbu »Vybrat soubor s obrazem virtuálního CD/DVD«. Najděte ISO obraz distribuce Slacko Poppy na svém disku a volbu potvrďte.
4 Start live CD  Virtuální počítač nastartujete z live CD pomocí tlačítka »Spustit«. Pak už jen počkáte na to, až se objeví pracovní plocha systému Slacko Poppy. Budou po vás vyžadována úvodní nastavení klávesnice nebo rozlišení displeje. Poté už se můžete pustit do práce se systémem. K dispozici je především internetový prohlížeč, ale také například aplikace pro vedení rodinných financí HomeBank.
Vadou na kráse použití live CD s Linuxem je nemožnost uložení jakýchkoli uživatelských nastavení. Do restartu fyzického počítače můžete data ve virtuálním stroji uchovat pomocí volby »Počítač - Pauza«. Řešením, jak uložit data z aplikace HomeBank či jiných, je nastavení sdílených složek nebo zpřístupnění USB flash disku v prostředí virtuálního počítače. Ve VirtualBoxu k tomu použijte funkce »Nastavení - Sdílené složky« nebo »Nastavení - USB«, kde si jen zvolíte, které z aktuálně připojených USB zařízení má být v prostředí virtuálního stroje dostupné.

Klonování vlastního počítače

Na identické kopii obsahu fyzického počítače můžete testovat nový software nebo různé speciální konfigurace. Zvažte však, zda na to bude výkon vašeho počítače stačit
1 Klonování systémového oddílu  Na vytvoření přesné kopie obsahu fyzického počítače s Windows 7 použijte bezplatný nástroj VMware vCenter Converter. Jeho instalace je snadná, stejně tak jeho použití.
V hlavním okně programu zvolte funkci »Convert machine«. V nabídce »Source System« zvolte jako »Select source type« možnost »Powered-on machine« a »This local machine«. Dále nastavte »Select destination type« na »VMware Workstation or other VMware Virtual machine« a v »Select a location for the Virtual machine« zvolte umístnění s dostatečnou kapacitou. Poslední důležitou předvolbou je »Data to copy« v nabídce »Options«. Klikněte na »Edit« a zvolte disk »C:«, případně i další oddíly, jejichž obsah chcete mít ve virtuálním stroji k dispozici. Pak můžete spustit klonování.
2 Příprava virtuálního stroje  Ve VirtualBoxu založte nový virtuální počítač s Windows 7 a přidělte mu nejlépe alespoň 2 GB operační paměti (pokud to kapacita RAM fyzického stroje umožňuje). V následujícím kroku označte předvolbu »Použít existující pevný disk« a pomocí ikony se složkou vyberte soubor s kopií disku (s koncovkou VMDK), vytvořený pomocí nástroje VMware vCenter Converter. Pak dokončete průvodce nastavením. Následně otevřete »Nastavení« a v nabídce »Úložiště« si ověřte, že je VMDK soubor připojený k SATA nebo IDE řadiči. Dále v nabídce »Systém« označte předvolbu »Povolit IO APIC«. Tím je virtuální stroj připraven na spuštění kopie vašeho OS.
3 Spuštění virtuálních Windows 7  Pokuste se uvolnit co nejvíce kapacity operační paměti fyzického počítače a spusťte ve VirtualBoxu virtuální stroj s kopií Windows 7. Operační systém by měl nastartovat standardním způsobem, umožnit vám přihlášení k vašemu uživatelskému účtu, otevřít pracovní plochu a připojit se k internetu. Do cesty se vám však může postavit hned několik zásadních překážek.
4 Když nastanou problémy  Současný provoz dvou instancí Windows 7 je velmi náročný na kapacitu operační paměti a výpočetní výkon počítače. Z toho pramení i komplikace, se kterými se možná budete potýkat. Především je možné, že se virtuální stroj odmítne ve VirtualBoxu spustit – chybové hlášení vás informuje o nedostatečné kapacitě RAM. Další problémy může způsobit hardware fyzického počítače, především v případě, kdy procesor nepodporuje hardwarovou virtualizaci, případně je tato podpora vypnutá. Pomocí nástroje SecurAble (http://www.grc.com/securable.htm) snadno zjistíte situaci, a pak vám nezbude než pátrat v nastaveních BIOS po přepínači hardwarové virtualizace.
Tím výčet potenciálních problémů nekončí. VirtualBox samozřejmě nenasimuluje zcela identickou hardwarovou výbavu. Proto vám budou některé programy spuštěné pod Win 7 ve virtuálním stroji hlásit chyby a požadovat reinstalaci. Největším oříškem ale mohou být samotná Windows 7. Při detekci změny hardwarové konfigurace mohou vyžadovat novou aktivaci, která však může ohrozit aktivaci Windows 7 na vašem fyzickém počítači. Pro provoz dvou samostatných verzí Windows (bez ohledu na to, že jsou obě na jenom počítači) totiž potřebujte dvě licence.

Apple Mac OS X na PC s Windows

Programy pro starší verze Mac OS X, které ještě neběžely na platformě Intel, můžete na PC s Windows zprovoznit pomocí emulátoru PearPC.
1 Příprava  Abyste mohli zprovoznit Mac OS X v emulátoru PearPC pod Windows, je třeba mít k dispozici ISO obraz instalačního DVD Mac OS X v některé z podporovaných verzí (10.2 Jaguar, 10.3 Panther nebo 10.4 Tiger). Rozbalte PearPC do nové složky a vytvořte si v ní podsložku »Image«, do které rozbalíte prázdný image soubor z Chip DVD. Na rozbalení archivu s koncovkou »bz2« můžete použít například bezplatné aplikace IZArc nebo 7-Zip. Do stejné složky nakopírujte také ISO obraz instalačního DVD Mac OS X.
2 Konfigurace emulátoru  Instalujte a spusťte aplikaci PearPC VirtualBox Gui z Chip DVD. V programu klikněte na »New« a zadejte název virtuálního stroje a verzi operačního systému. V dalším kroku nastavte jako »Primary Master HD Image« cestu k prázdnému image souboru a následně jako »Second IDE slot« i umístění ISO obrazu instalačního DVD Mac OS X. Tím je základní nastavení hotové a můžete jej ukončit tlačítkem »Finish«.
Pro větší pohodlí při práci nastavte ještě parametr »Resolution« pod předvolbou »Video« na »1024×768×32«. Pak klikněte na »Next« a změňte nastavení »Boot - Boot Method« na hodnotu »select«. Jestliže to kapacita operační paměti vašeho počítače umožňuje (tzn. máte-li alespoň 2 GB RAM), nastavte hodnotu »System - Ram« na 1 GB.
3 Instalace Mac OS X  Emulátor PearPC aktivujte tlačítkem »Start«. V zaváděcím rozhraní pokračujte klávesou »1« ke spuštění instalátoru Mac OS X. Po výběru jazyka je ještě nutné pomocí nástroje »Disk Utility« z nabídky »Utilities« a funkce »Partition« určit a připravit disk pro instalaci Mac OS X. Právě k tomu slouží zmíněný prázdný obraz o velikosti 6 GB, připojený k emulátoru PearPC. Pak už můžete nechat proběhnout instalaci Mac OS X, která zabere několik desítek minut.
Po úspěšné instalaci se vraťte k nastavení virtuálního stroje s Mac OS X v PearPC a v nastavení »IDE - IDE Two« odeberte »Second IDE slot« s ISO obrazem instalačního DVD Mac OS X.
4 Rychlé spouštění  Aby bylo další použití Mac OS X v emulátoru PearPC co nejpohodlnější, klikněte v hlavním okně aplikace PearPC VirtualBox Gui na tlačítko »Create Desktop Shortcut«. V nově otevřeném okně lze zvolit vlastní ICO soubor jako obrázek k ikoně na pracovní plochu, nebo tlačítkem »Storno« použít ikonu standardní.
Operační systém Mac OS X po vás bude požadovat základní nastavení (klávesnice, síť, přenos dat) a registraci, která vypadá velmi podobně jako u Windows a má zabránit instalaci jedné kopie Mac OS X na více počítačů. Jakmile bude operační systém spuštěný, můžete začít pracovat s jeho standardními aplikacemi, jako je internetový prohlížeč Safari, komunikátor iChat nebo přehrávač QuickTime Player. Sami si můžete také upravit různá systémová nastavení Mac OS X.

Zprovoznění herní konzole na PC

Hrají si s konzolí PlayStation neustále jen vaše děti? Přeneste si ji pomocí emulátoru na pracovní plochu svého počítače s Windows.
1 Načtení BIOS PlayStation  Jste-li majiteli herní konzole PlayStation 1, patří k ní i autorsky chráněný BIOS, se kterým si můžete trochu pohrát. Rozbalte archiv s nástrojem BIOS Dumper z Chip DVD a vypalte soubor »PSX. EXE« na prázdné CD. Pak vložte do konzole PlayStation prázdnou paměťovou kartu a právě vypálené CD. Jakmile se BIOS Dumper spustí, zvolte pomocí tlačítka »X« na ovladači konzole první zobrazenou část BIOS. Jakmile je ukončeno načítání zvolené části BIOS na paměťovou kartu, restartujte konzoli pomocí červeného křížku na ovladači. Pro načtení obsahu paměťové karty v počítači budete potřebovat zařízení DexDrive, které pořídíte na eBay asi za 20 eur, a program MemcardRex (shendosoft.blogspot.de). Stejný postup je třeba zopakovat se všemi pěti díly BIOS, abyste jej do počítače přenesli celý. Pak změňte koncovky všech pěti souborů s částmi BIOS z ».gme« na ».mcr«. Nyní si instalujte nástroj Biosmerge z Chip DVD a přesuňte všech pět dílů do jeho složky. Biosmerge je spojí do jednoho souboru, nazvaného »SCPHxxxx.bin«. Nahraďte »xxxx« sériovým číslem své PlayStation, které najdete na spodní straně konzole.
2 Konfigurace emulátoru  Rozbalte a spusťte emulátor ePSXe a otevřete složku s BIOS. Možná bude ještě předtím nutné zkopírovat knihovnu »zlib1.dll« do domovské složky ePSXe – program by vás o chybějící knihovně informoval chybovou hláškou. Zkopírujte BIOS konzole PlayStation do složky »BIOS«, nastartujte emulátor a následujte pokyny průvodce nastavením. Pokud si nejste jisti, jestli bude ve vašem počítači pracovat ovladač konzole, klikněte na »Test«. Dojde-li k chybě, použijte jiný, který vám program nabídne. Tlačítko »Config« má smysl při nastavování obrazu, jelikož emulátor může zlepšit kvalitu zobrazování her – avšak za cenu vyšších nároků na výpočetní výkon počítače. Také v kroku »Configuring the Pads« byste měli použít volbu »Config«, jelikož vám ukáže, které tlačítko na ovladači PlayStation odpovídá které klávese na klávesnici počítače.
3 Nahrávání her  Emulátor ePSXe umí spolupracovat s DVD mechanikou vašeho počítače. Pokud do ní vložíte nějakou hru, můžete ji spustit pomocí volby »File - Run CDROM«. Hry bez ochrany proti kopírování můžete pomocí vypalovacích programů Nero nebo ImgBurn uložit na disk počítače jako ISO obrazy CD a pak je spouštět pomocí nabídky »File - Run ISO«. Jestliže nějaká hra nebude fungovat, podívejte se do nápovědy pod »Help - Content - Specific Games«, zda tvůrce emulátoru nenabízí řešení. Další informace a rady můžete získat v diskusním fóru na stánkách http://www.ngemu.com.
4 Vyladění grafiky  Z nostalgické čtverečkované grafiky nikdy nedostanete špičkový obraz. Nicméně vyplatí se otestovat plug-iny dostupné na stránkách http://www.pbernert.com. Je možné, že budou lépe podporovat vaši grafickou kartu. Pak si můžete v emulátoru nastavit lepší parametry grafiky – například vyšší rozlišení obrazu nebo vyšší snímkovou frekvenci (»FPS«).

Bezpečné pískoviště Sandboxie

Podstatou tzv. sandboxu je oddělení vybrané aplikace od zbytku obsahu počítače, tak aby nemohla za žádných okolností způsobit škodu.
1 Instalace sandboxu  Instalace programu Sandboxie není nijak složitá, probíhá zcela standardním způsobem. Jestliže chcete Sandboxie používat jen pro bezpečné surfování po internetu, nemusíte po instalaci cokoli dalšího nastavovat. V menu »Start - Sandboxie« totiž najdete volbu »Spustit webový prohlížeč v Sandboxu«, která nastartuje váš výchozí internetový prohlížeč v chráněném režimu, kdy jeho prostřednictvím nemohou být ovlivněna (například napadena virem) ostatní data v počítači. Sandboxie se ale samozřejmě ideálně hodí také na bezpečné testování úplně neznámých aplikací. Program běžící v sandboxu navíc bezpečně poznáte podle žlutého okraje jeho okna.
2 Práce se soubory  Jistě vás napadne, co se stane, pokud v internetovém prohlížeči spuštěném v sandboxu stáhnete nějaká data – ať už běžné dokumenty a obrázky, nebo třeba programy. Sandboxie v tomto případě ukládá všechny stahované soubory do mezipaměti, aby následně zobrazil informační okno »Okamžitá obnova« s jejich kompletním seznamem. Sami se pak můžete rozhodnout, které soubory a do jaké složky opravdu uložíte.
Podobně se Sandboxie chová i v případě, že se rozhodnete v chráněném prostředí spustit jakoukoli jinou aplikaci. Chcete-li například otevřít dokument či tabulku z Microsoft Office, u kterých si nejste jisti, jestli třeba neobsahují nebezpečný obsah, klikněte na daný soubor pravým tlačítkem myši a zvolte možnost »Spustit v Sandboxu«. Pak už se vás Sandboxie jen zeptá, zda má použít výchozí sandbox, a spustí aplikaci v chráněném prostředí (okno se žlutým okrajem). Jestliže v dokumentu provedete nějaké změny, budou opět uloženy nejdříve v mezipaměti, kde počkají na vaše schválení k uložení na disk vašeho počítače.
3 Užitečná nastavení  Bez pořízení licence můžete Sandboxie používat, jak dlouho budete chtít. Omezení bezplatné verze spočívá v možnosti použít pouze jediný sandbox, ve kterém ale můžete spouštět více aplikací. Licencovaná edice však například umí nastavit vynucené spouštění vybraných aplikací v sandboxu. Užitečná nastavení ale najdete i v bezplatně používané verzi. Nabídka »Sandbox - DefaultBox - Nastavení SandBoxu - Omezení« umožňuje například zakázat vybraným aplikacím přístup k internetu, nebo jim naopak povolit některé operace, které jsou v sandboxu primárně zakázány. Jde například o možnost pracovat s ovladači a konfigurací hardwaru, měnit parametry síťového připojení ad. Také lze konkrétně nastavit limity chování internetových prohlížečů a dalších aplikací.
4 Další pískoviště  Sandboxie samozřejmě není jediným řešením bezpečného spouštění aplikací. Chráněná prostředí pro ochranu před napadením nebo neoprávněnými změnami obsahu počítače se stále častěji stávají součástí komplexních bezpečnostních řešení. Sandboxy proto dnes patří například i do výbavy antiviru avast! Pro Antivirus nebo řešení Kaspersky Internet Security 2012, Comodo Internet Security a mnoha dalších.