Sdílení souborů

Mohou být filmy, hudba či knížky k dispozici zdarma či za malý poplatek, nebo je jednodušší vytvořit systém sledování a represe?
   BENJAMIN HARTLMAIER & CHRISTOPH SACKMANN  

Sdílení souborů je problém, který hýbe internetem a který se čas od času dostane i do centra pozornosti nepočítačových médií – obvykle když je chycen obzvláště „zlotřilý“ pirát nebo když anonymní hackeři v rámci protestů napadnou odfláknuté weby politiků či firem.
Hned v úvodu je důležité říci, že ať se na tuto problematiku díváte jakkoliv, není pochyb o tom, že právo je na straně majitelů autorských práv. Je logické, že se snaží chránit to, co jim přináší zisky – otázkou pouze zůstává, za jakou cenu. V boji proti „pirátům“ totiž často dostávají „na frak“ základní lidská práva a jsou schvalovány zákony, nad kterými by i totalitní diktátoři nevěřícně kroutili hlavou.
Celý problém se sdílením by se ale zjednodušeně dal popsat jako „konflikt generací“. Na straně jedné jsou mladí lidé odkojení technikou a zvyklí, že na internetu je vše zdarma či „za pár dolarů“, na straně druhé dinosauři vlastnící autorská práva a snažící se prodávat v kamenných prodejnách předražené audioa videonosiče se stále komplikovanějšími ochranami.
To, že řešení tohoto problému existuje, už ale bylo několikrát dokázáno. Typickým příkladem může být hudba. Není to tak dávno, co nad každými dveřmi v hudebnách vydavatelství stálo heslo „Kopírování zabíjí hudbu“ a formát MP3 byl označován za vynález ďábla. Pak se ale ukázalo, že stačí jen trochu popřemýšlet a že lze i na tomto „problému“ vydělat: Apple představil iTunes a po celém světě začaly růst elektronické obchody s hudbou. V roce 2011 i největší nahrávací společnosti připustily, že prodeje hudby opět rostou – ve srovnání s rokem 2010 prodeje stouply o pět procent. A na tom není nic překvapivého – kdo by pracně hledal pirátskou hudbu v pochybné kvalitě, když si za pár korun může kdykoliv a odkudkoliv legálně stáhnout libovolné album či skladbu.
Majitelé filmových práv však toto řešení zatím nepochopili, takže za ně vydělávají vlastníci sdílecích a pirátských serverů. Jak je zřejmé, takto vydělávat na cizích autorských právech není na první pohled těžké: Například Dirk B., šéf již zrušeného portálu Kino.to, si podle informací policie vydělal jen z reklamy a „předplatného“ více než 6,6 milionu eur. Zajímavé je, že podle expertů se za reklamou na tomto webu často skrýval malware, trojské koně, hazardní hry a sportovní sázky. Navíc Dirk B. nebyl žádný „začátečník“ – v minulosti byl již za podobný přečin potrestán: v roce 2004 musel zaplatit pokutu za provozování torrentových stránek Saugstube. Při domovní prohlídce mu bylo kromě vozu Mercedes SL 63 AMG Roadster (za přibližně 160 000 eur) zabaveno také 2,5 milionu eur v hotovosti…
Podobně extravagantní životní styl měl i zakladatel serveru Megaupload Kim Schmitz, který byl zatčen na Novém Zélandu na začátku roku. V médiích se objevil seznam jeho nemovitostí a automobilů, za které by se nemusel stydět ani Petr Kellner.


Proti pirátům: tak chtějí autority bojovat proti sdílení
V rámci antipirátských operací musí úřady postupovat „soudní cestou“. Chip vám prozradí, jak pracují právníci specializující se na žaloby v oblasti autorského práva.
1 Získání IP adres
Specializované firmy stahují nelegální soubory ze sdílecích webů a pátrají po IP adresách uživatelů, kteří tam tyto soubory nahráli.
2 Žádost o zveřejnění
Orgány požádají příslušný soud o získání jmen uživatelů skrytých za IP adresou.
3 Povinnost zveřejnit
Pokud soud považuje takový postup za korektní, nařídí poskytovateli připojení zveřejnit uživatelské jméno a adresu.
4 Personalizované údaje
Poskytovatel odešle orgánům seznamy obsahující IP adresy jednotlivých uživatelů.
5 Odeslání varování
Nyní je známo, kdo pirátské soubory í í, a je mo né mu odeslat varovný dopis.


PRINCIPY SDÍLENÍ SOUBORŮ
V oblasti sdílení souborů je klíčovou otázkou, zda jsou využívány centrální servery, či nikoliv. Tento princip nejen určuje systém distribuce souborů, ale také ovlivňuje riziko stažení infikovaného nebo „falešného“ souboru.

Síť Peer To Peer
BEZ CENTRÁLNÍHO SERVERU
V sítích jako eMule každý klient funguje zároveň jako server, takže je nemožné rozlišit upload od downloadu.

BEZPEČNOST
Integrita systému  Síť zůstává aktivní, i když se jednotliví uživatelé odpojí.
Anonymita IP adresa  každého uživatele je jasně viditelná pro ostatní členy sítě.
Malware  Malware se může přes P2P strukturu velmi rychle šířit.

98,8 % souborů proudících po P2P sítích je chráněno autorskými právy.

Síť Klien Server
S CENTRÁLNÍM SERVEREM
Tuto strukturu používají weby hostící soubory, jako například RapidShare. Nahrávání a stažení dat je principiálně odlišné.

BEZPEČNOST
Integrita systému  Pokud se centrální server zhroutí, přestane fungovat celá síť.
Anonymita  Chcete­li něco stáhnout, je možné svou IP adresu zamaskovat.
Malware  Než začnete stahovat infikovaný soubor, může vás varovat například „link scanner“.

91,5 % materiálu na sdílecích serverech je uloženo bez souhlasu majitelů práv.

ODHADOVANÝ OBJEM DAT
Podle analýzy společnosti Cisco Systems mají všechny formy sdílení souborů lví podíl na celosvětovém internetovém provozu.

TORRENT: CO SE STAHUJE
Více než 50 % souborů stahovaných z torrentů představují filmy a videa. Minimální podíl má software či hry…
19 %     AUDIO
15 %     OSTATNÍ
8 %       SOFTWARE
3 %       HRY
55 %     VIDEO

Foto popis|  Mediální symbol sdílení souborů: Kim „dotcom“ Schmitz, zakladatel serveru Megaupload, bude brzy obžalován…