Časová osa - @
Před čtyřiceti lety poslal počítačový vědec první e-mail z jednoho počítače na druhý. Potřeboval symbol pro rozlišení mezi příjemcem a odesílatelem, a tak použil po staletí známý znak @.
PETER SEIFFERT, PETR KRATOCHVÍL
Historie „zavináče“ začala v listopadu či v prosinci roku 1971 - Raymond Tomlinson si měsíc přesně nepamatuje. Seděl před dvěma digitálními počítači PDP-10 (o velikosti člověka) a vytvářel historii zvláštního znaku. Oba počítače (jeden z nich s pamětí 288 kB!) byly propojeny přes ARPANET, ze kterého se později vyvinul internet. Šlo o historický okamžik: poprvé obdržel počítač zprávu odeslanou z jiného počítače. Ani Raymond Tomlinson si nedokázal představit, co bude tato událost znamenat pro vývoj výměny dat v budoucnosti. První síťové e-maily obsahovaly typický testovací text, něco jako QWERTYUIOP nebo TEST 1 2 3 4 (přesný obsah si bohužel nikdo nepamatuje).
Ačkoliv šlo o přelomovou událost, fakt je, že ve skutečnosti už základy pro e-mail existovaly. Zprávy však mohly být odeslány pouze prostřednictvím jednoho a toho samého počítače, u kterého se pouze měnili uživatelé. K odeslání zprávy z jednoho počítače do druhého využil Tomlinson kombinaci dvou již existujících „skriptů“.
Jedním z tehdejších e-mailových „programů“ byl SNDMSG. Ten umožňoval připojit k souboru libovolnou zprávu, aniž by byl samotný soubor přečten nebo přepsán. E-mailová schránka zde tedy fungovala na principu neustále přidávaného textu.
CPYNET byl zase program pro přenos souborů po síti. Kombinace obou nástrojů umožnila Tomlinsonovi vytvořit opravdový e-mailový program.
Pro rozlišení různých hostitelských počítačů potřeboval ale použít znak, který se neobjeví ve jménu příjemce nebo počítače. Tomlinson vybral ikonu na pravé straně svého terminálu klávesnice, druhá řada shora; po stisku [Shift] a [P] se objevil symbol @. Ten se později stal symbolem digitálního věku.
Z dodávek vína na e-mailovou adresu
Pravda ale je, že samotný „zavináč“ má mnohem delší historii. Již 4. května 1536 napsal obchodník z Florencie jménem Francesco Lapi dopis ze Sevilly do Říma, kde popisuje připlutí tří lodí z Latinské Ameriky: „Je tam i amfora vína, která je naplněná jednou třetinou barelu a má hodnotu 70 nebo 80 dukátů.“ Ve svém dopise chtěl zkrátit slovo amfora pomocí znaku „a“ ke kterému přidal „ocas“: @. Podle další teorie je ale znak „@“ ještě mnohem starší. Experti se však nemohou dohodnout, jak přesně je starý. Podle některých odborníků ho mniši používali již v šestém nebo sedmém století jako zkratku latinského „ad“. To šetřilo čas, místo a především inkoust. Existuje ovšem i několik dalších teorií.
Je ale jisté, že od té doby, kdy ho Francesco Lapi napsal na dopis, se „zavináč“ rozšířil po obchodních cestách po celé Evropě a nejčastěji byl používán především u anglických obchodníků. Tento symbol označoval „jednotkovou cenu“ - například „dvě bedny whisky @ 10$“ (za každou bednu 10 dolarů). I to je důvod, proč se tento symbol dostal na americké a anglické psací stroje z konce 19. století. Když bylo v roce 1963 zveřejněno ASCII standardní kódování, @ také patřil k základním 95 tištitelným znakům. Byl také umístěn (jako druhý znak) na klávesu „P“ na počítač PDP-10 Raye Tomlinsona. V té době byl ale používán zřídka, jen pro velmi specifické účely.
V roce 1973 se členové pracovní skupiny „Internet Engineering“ dohodli na návrhu protokolu (shrnutém v e-mailu označeném jako RFC 469) na standardní syntaxi pro odesílání e-mailů a v něm využili právě Tomlinsonův nápad: user @ host (zjednodušeně: uživatel @ server). Kód protokolu, na němž je založen Simple Mail Transfer Protocol (SMTP), vznikl v roce 1980 a používáme ho dodnes. Poprvé se o problému, kterým může být v budoucnu spam, začalo uvažovat již v roce 1975, ale první reálný spam se objevil až roku 1978. O šest let později, dne 3. srpna 1984, dostal vědec Michael Rotert z Karlsruhe (z Německa) první transatlantický e-mail od svého amerického kolegy, a to na adresu rotert%ermany@csnetrelay.csnet s předmětem „Vítejte v CSNET!“. U nás se první mezinárodní e-maily „objevily“ až v roce 1990, kdy se pomocí „komutovaných“ telefonních linek postupně objevily sítě FIDO, EUnet a na konci roku i „pevné linky“ sítě EARN (Europian Academic and Research Network).
V roce 1996 se e-mail stal dostupným i pro masový trh - pomocí služby Hotmail. Dnes se každý den odešle několik miliard e-mailů a každý rok více než 100 bilionů. Znak @ už není jen symbolem odesílání zpráv, ale na internetu na něj můžete narazit doslova na každém kroku. Například služba Twitter používá tento symbol u uživatelského jména a i na internetových fórech jsou jednotliví členové označeni tímto znakem. Na zavináč také často narazíte především v oblastech, kde se mluví anglicky: využívá se i mimo internet, například v programovacích jazycích, v biologii, fyzice nebo chemii. Znak @ má dokonce i své trvalé místo v muzeu Moderního umění v New Yorku. A Ray Tomlinson? Ten zůstal stranou dění až do doby, kdy ARPANET slavil své 25. výročí. Tehdy na dotazy novinářů jen stručně komentoval své rozhodnutí, proč zvolil @: „Ten znak prostě dává smysl.“
Časová osa
6./7. stol.
Zkratka I
V šestém nebo sedmém století využívali mniši znak @ jako zkratku latinského „ad“.
1536
Zkratka II
Italští a španělští obchodníci používali znak @ jako zkratku za „amfora“, tehdejší měrnou jednotku.
1885
Cenovka
Znak @ se komerčně využíval s významem „za cenu“ a byl i na amerických psacích strojích.
1962
Mezinárodní síť
Objevily se první nápady na celosvětovou síť, ze které později vznikl ARPANET.
1963
ASCII kód
Objevilo se standardní sedmibitové kódování definující základní znaky, mezi kterými nechyběl ani @.
1965
Mailbox
Pomocí aplikací Mail si různí uživatelé jednoho počítače mohli navzájem psát zprávy.
1971
První e-mail
Ray Tomlinson poslal první e-mail světa z jednoho počítače na jiný, přičemž v adrese použil znak @.
1973
Standard
Několik vývojářů Arpanetu se dohodlo na standardní syntaxi e-mailu: „user @ host“.
1978
Spam
Zřejmě první spam na světě přišel od Garyho Thuerka a obsahoval reklamu na „minipočítače“.
1990
První e-mail u nás
Československo se propojuje s prvními zahraničními sítěmi a do republiky přichází první e-maily.
2006
Twitter
Je založen Twitter, nabízející blogování pomocí krátkých textových zpráv. Jeho uživatelé používají označení @ při psaní svého jména podle tvaru „@username“.
2010
E-mailová lavina
Podle odhadů poradenské firmy Pingdom bylo v roce 2010 posláno děsivých 107 bilionů e-mailů.
Umění
Znak @ byl označen jako designový milník a získal místo v proslulém muzeu Moderního umění v New Yorku.
2014
Rekordní čísla
Počet aktivních e-mailových účtů na celém světě se zvýší zhruba na 3,85 miliardy. V roce 2009 to bylo jen 2,9 miliardy.
Sbohem, analogové vysílání
Analogové televizní vysílání bylo v České republice ukončeno 12. února 2012 ve 23:59 hodin. Od té doby je možné přijímat už jen digitální vysílání. Máme pro vás několik zajímavých čísel z oblasti TV vysílání v ČR.
Pro zajištění bezproblémového přechodu ze zemského analogového televizního vysílání na digitální bude i po vypnutí k dispozici bezplatná informační telefonní linka 800 90 60 30.
Televize loni odvysílaly reklamu v ceníkové hodnotě 29,16 miliardy korun a udržely si tak hlavní podíl na tuzemském reklamním trhu (ceníková hodnota inzerce v tisku v loňském roce činila 19,24 miliardy Kč).
Nejvíce televizních přijímačů bylo v České republice v roce 2009: 3 648 814 (z toho 3 430 756 přijímačů vlastnily fyzické osoby a 218 058 právnické osoby). Od té doby počet přijímačů mírně klesá.
Československá televize byla státní organizace zajišťující televizní vysílání v Československu od roku 1953, za pravidelné bylo toto vysílání prohlášeno 25. února 1954.
Proces digitalizace začal v roce 2000, kdy České radiokomunikace zahájily v Praze a okolí experimentální vysílání ve formátu DVB-T. Byl hrazen ze zvláštního účtu České televize, který je financován výnosy z reklamy na ČT.
Česká televize ukončila analogové vysílání už 30. listopadu loňského roku. Všechny kanály Primy vysílají digitálně od 1. ledna letošního roku. Jako poslední vysílala analogově televize Nova.
10. května 1970 začal vysílat druhý program Československé televize. Na tomto programu také začalo 9. května 1973 pravidelné vysílání v barvě.
V Evropě má příjem digitální televize ze satelitu zajištěno celkem 81,4 milionu domácností. Následuje pozemní digitální vysílání (DVB-T) s 55,6 milionu domácností, kabelová televize s 33 miliony domácností a IPTV.
Koncem roku 2011 firma SES (satelity Astra) vysílala více než 5 200 televizních programů, mezi nimiž bylo více než 1 200 televizních programů ve vysokém rozlišení (HD).