Elektronický odpad

Průmyslové země se už dlouho zbavují e-odpadu do států ležících v Africe a Asii. Až v poslední době od této praktiky ustupují, protože často při tomto postupu o něco přijdou.

300 000 tun elektronického odpadu se každý rok ilegálně vyveze z Evropy. To je samozřejmě jen odhad vycházející z počtu nahlášených případů - ve skutečnosti může být toto číslo ještě mnohem vyšší. Nefunkční mobilní telefony, počítače nebo televizory už se sice nemohou z Evropské unie od roku 2003 vyvážet, ale stále jde o miliardový byznys, kvůli kterému se vyplatí riskovat. A nic na tom nemění ani další směrnice Evropské unie pro snížení elektronického odpadu.
1,60 eura stojí to, aby se starý monitor dostal z Evropy do Ghany nebo do Číny. To je asi jen polovina částky, kterou by bylo nutné vynaložit pro zpracování odpadu na místě. A proto se například jen z Německa každý rok vyvezou asi tři miliony monitorů do Afriky a do Asie - celkem asi 52 000 tun ročně. Velká část se takto „zlikviduje“ přes přístavy v Rotterdamu, Antverpách, nebo stále častěji také přes Hamburk, kde podle odhadů a statistik přes clo neprojde asi každý stý naložený kontejner. Na „výlet“ se tak zdarma dostane odpad plný jedů, které otravují lidi a kontaminují půdu. Konečná zastávka bývá v Akkře (hlavní město Ghany), Bengalúru (Indie) nebo Lagosu (Nigérie). A přitom řešení problému s odpadem je zatím v nedohlednu: současné zákony jsou příliš měkké, firmy příliš vlivné a vlády v cílových zemích příliš zkorumpované.
TISÍCE tun odpadu - malých elektronických zařízení, jako jsou mobilní telefony, klávesnice a počítačové myši - končí každoročně v popelnicích, a to nelegálně, protože od roku 2005 mají občané ČR povinnost svůj elektronický odpad odevzdat ve sběrném dvoře nebo se ho zbavit jiným legálním způsobem. Počet nepoužívaných a dosud nevyhozených telefonů je odhadován na 8 milionů. Kdyby všichni majitelé vrátili přístroj k recyklaci, nemuselo by se zbytečně vytěžit 2 700 kg stříbra, 300 kg zlata, 152 kg palladia a 8 kg platiny. Bohužel ani v případě odevzdání do sběrného dvora není jistota, že se odpad nedostane do jiných zemí nebo neskončí na skládce..
65 procent nových prodaných zařízení bude muset být od roku 2019 recyklováno v členských zemích EU. Evropský parlament to schválil v revidovaném znění právního předpisu z roku 2003. To je vznešený cíl vzhledem k tomu, že zatím je tato hodnota v Evropě stanovena na 30 %. Podle odhadů ekologických organizací se ale v Evropě recykluje jen asi 20 až 25 % prodaného a následně vyhozeného zboží. Evropa se ale nezačíná zajímat o problém recyklace a sběru e-odpadu jen z důvodů prostého lidství. Důvod je i praktický: z jedné tuny odpadu je možné získat až 300 gramů zlata, zatímco v jedné tuně rudy zlata je maximálně 5 g zlata.


ČEŠI PLNÍ NORMY
Češi v loňském roce odevzdali do sběren více elektroodpadu než v roce 2010 a splnili normy Evropské unie. Zde jsou některá čísla, která se týkají recyklace a elektroodpadu.
44 747 tun  Tolik materiálu Češi v loňském roce vytřídili a tolik se také recyklovalo. Největší podíl na výsledku mají velké domácí spotřebiče, jako ledničky, mrazničky, pračky, myčky, sporáky, televize a monitory.
4,24 kilogramu  Na každého občana připadlo v loňském roce 4,24 kilogramu elektroodpadu. Limit EU jsou čtyři kilogramy. Nejlépe třídí občané Kraje Vysočina, kteří odevzdali 5,42 kg elektroodpadu na osobu.
1 500 kontejnerů  Firma Asekol iniciovala vznik červených kontejnerů, tedy samostatných kontejnerů na drobné elektro, a v současné době jich je po celé republice přes 1 500. Jen za loňský rok se jejich prostřednictvím vybralo 524 tun drobných spotřebičů.
? tun  Čísla vypadají dobře, je však potřeba si uvědomit, že se jedná především o velké, tudíž těžké spotřebiče. Drobné elektrospotřebiče, jako třeba mobily, MP3 přehrávače, kompaktní zářivky a další, končí stále nejčastěji v popelnicích na směsný odpad.

ZKRACUJE SE DOBA ŽIVOTNOSTI

Někdo to nazývá Apple principem: spotřebitelský průmysl si udělal strategii z toho, jak se zákazníci chovají - mají tendenci obklopovat se stále novými a novými produkty. Úspěšné společnosti mění funkce a vzhled svých produktů od verze k verzi jen mírně, ale pravidelně. Jen tak, aby o ně uživatel získal zájem a nemohl odolat. Ekonomičtí psychologové nazývají tento princip morální opotřebení a Apple se v tomto směru se svými produkty velice zdokonalil. Proto se frekvence výměny spotřebních zařízení neustále zrychluje. Na pravé straně vidíte srovnání toho, jak dlouho trval průměrně cyklus výměny v letech 1990 a 2012.


NEJVĚTŠÍ SKLÁDKY ELEKTROODPADU NA SVĚTĚ
Celosvětová síť pokroku a destrukce: Podle aktuální zprávy OSN se každý rok celosvětově zlikviduje 50 milionů tun elektronického odpadu. Mobilní telefony, počítače nebo televize, které jsou vyhozeny v průmyslově vyspělých zemích, často končí svoji nelegální cestu v rozvojových státech a nově industrializovaných zemích - s dramatickými následky pro člověka a životní prostředí.

NEJVĚTŠÍ PRODUCENTI E-ODPADU
Americké technologie dobývají svět - ale také ho znečišťují: USA jsou podle aktuální zprávy OSN největším producentem elektronického odpadu na světě. Po USA následuje Čína a Spolková republika Německo.
Producenti e-odpadu     Podíl recyklace
USA:  3,3 mil.tun/rok     25 %
Čína:  2,6 mil.tun/rok     15 %
SRN:  1,9 mil.tun/rok     35 %
Indie:  1,6 mil.tun/rok     10 %


CENNÝ ŠROT: DRAHÉ KOVY V E-ODPADU
Ať už z nedbalosti, nebo kvůli chybějícím znalostem mnohé rozvojové a rozvíjející se země nerecyklují elektronický odpad. Kvůli tomu pak přicházejí o drahé kovy. Podle zprávy belgických odborníků ze společnosti Umicore sešrotovala Čína jen v roce 2010 počítače a mobilní telefony, které obsahovaly asi čtyři tuny zlata. Podle OSN se do roku 2020 toto množství zečtyřnásobí.


Foto popis|  Otrávení lidé, kontaminovaná půda: Chlapec narazil na skládce v Akkře, hlavním městě Ghany, na odhozenou televizi.