Microsoft Kinect: Vítejte v budoucnosti

Pravděpodobně jen málokdo nezná kultovní scénu s Tomem Cruisem ze sci-fi filmu Minority Report, kde hlavní hrdina ovládá počítač hlasem a pohyby rukou. Díky Microsoftu by to ale nemusela být příliš vzdálená budoucnost.

Petr Kratochvíl, redaktor Chipu
Microsoft Kinect patří k nejpovedenějším produktům jaké jsem kdy testoval. S novými hrami a programy přinese revoluci jak do oblasti zábavy, tak i do ovládání PC.

Značku Microsoft má u nás většina lidí spojenu s klasickými počítači - na většině PC najdete operační systém Windows nebo kancelářský balík Office a miliony lidí surfují v Internet Exploreru. Se slovy „hraní“ či „zábava“ si Microsoft spojí jen málokdo. A není se čemu divit -herní konzole považují Češi (zvyklí na hraní na klasickém PC) za zvláštnost a tomu odpovídá i pozornost médií. Není tomu ale tak dávno, co se na poli „konzolové zábavy“ objevila revoluce v podobě zařízení Kinect, původně pouze tvořícího doplněk k herní konzoli Microsoft Xbox. Nyní je toto zařízení umožňující „bezdotykovou komunikaci“ nabízeno i ve verzi pro Windows. Jak tento revoluční prvek vznikl?

Svět zábavy

Historie domácích herních konzolí se táhne až do osmdesátých let minulého století, kdy se přístroje firem „Atari“ a „Sega“ pokoušely hráčům nabídnout zábavu, kterou lidé znali z herních automatů na mince. První náznaky masovějšího rozšíření se začaly objevovat v 90. letech, kdy Sony PlayStation nebo Nintendo 64 definovaly pojem „domácí zábava“. Skutečný boom však odstartovala až na přelomu tisíciletí konzole PlayStation 2, které se roku 2007 prodalo přes 120 milionů. A do tohoto rozjetého vlaku se pokusil naskočit i Microsoft.
Se svým prvním pokusem označeným jako Xbox sice díru do světa neudělal, ale nástupce Xbox 360, představený o čtyři roky později, už na tom byl podstatně lépe.

Od tlačítek ke sportu

Skutečnou revoluci do oblasti herních konzolí ale přineslo v roce 2006 až Nintendo Wii, kterého se do dubna 2011 prodalo více než 86 milionů kusů. Tahákem této konzole nebyl výkon nebo široká nabídka her, ale především ovladač Wii Remote. Tento zpočátku kabelem připojený, později bezdrátový herní ovladač, připomínající štafetový kolík, totiž přidal zábavě nový rozměr. S příchodem Wii Remote se z bezduchého mačkání tlačítek stala rodinná zábava balancující na hranici sportu. K Wii remote lze totiž připojit například volant, pingpongové pálky nebo golfové hole, a „hra“ před televizí tím získá jak na zábavnosti, tak na realitě. V roce 2009 se na trhu navíc objevil adaptér Wii Motion Plus, který po připojení k Wii Remote podstatně rozšířil jeho schopnosti: zvýšila se citlivost, přesnost, rychlost a odezva gyroskopického senzoru. Tak bylo možné zcela omezit drobné zpoždění snímání pohybů ovladače a zlepšit realističnost hraní.
Na tuto revoluci v ovládání her jako první zareagovala firma Sony, když pro svou konzoli PlayStation 3 na podzim roku 2010 představila balíček PlayStation Move, skládající se z pohybového ovladače, doplňkového ovladače a kamery PlayStation Eye. Ovladač Move obsahuje tříosý gyroskop, akcelerometr, snímače zemského magnetického pole a také barvy měnící kouli, která je sledována kamerou PlayStation Eye. Tato technologie tak umožní herní konzoli detekovat různé typy pohybů: od švihnutí tenisovou raketou až po malování štětcem.

Microsoft vrací úder

Obě zmiňované technologie mají ale jednu podstatnou nevýhodu - při hraní je nutné neustále držet ovladač, který pomáhá konzoli detekovat pohyb. Při dynamičtějším hraní či při „sportování“ tak musí být ovladač z pochopitelných důvodů připevněn k zápěstí. Klíčovým problémem ale je, že senzory konzole sledují pouze pohyb ovladače (Nintendo) a chybí detekce „prostoru“ (Sony). To má za následek celou řadu omezení jak pro hry, tak především pro fitness programy. Toho si byl Microsoft vědom, a proto v roce 2009 na herním veletrhu E3 představil projekt s krycím jménem Natal, který se zaměřil na vytvoření „ovládání“ celým tělem. Výsledek projektu představil o rok později: na podzim roku 2010 se na trhu objevilo zařízení pojmenované Kinect a stalo se doplňkem herní konzole Xbox. Microsoft doufal, že do konce roku 2010 prodá alespoň pět milionů zařízení, tyto předpoklady však byly výrazně překonány: Steve Ballmer potvrdil, že za prvních 60 dní bylo prodáno osm milionů Kinectů.

Jak to funguje?

Microsoft Kinect je plastová krabička o rozměrech 30 x 6 x 6 cm, obsahující tři kamerky, dva mikrofony a motorek umožňující pohyb senzoru. Základním kamenem je klasická RGB kamerka s rozlišením 640 x 480, snímající obraz s frekvencí 30 snímků za sekundu. Ta slouží k základní identifikaci osoby stojící před senzorem a je možné ji využít i jako webovou kameru ke komunikaci s ostatními hráči. Doplňuje ji infračervená kamera (IR) s rozlišením 320 x 240 (30 fps), která spolu s monochromatickou kamerou (senzorem) umožňuje trojrozměrné snímání prostoru (za téměř jakýchkoliv světelných podmínek). Kinect tak dokáže detekovat až šest lidí, hrát však prozatím mohou maximálně dva lidé. Přístroji nechybí ani čtveřice mikrofonů, které (kromě hlasového ovládání) slouží i k akustické lokalizaci - lze tak například určit, který hráč hovoří. Všechna tato data se v integrovaném čipu zpracují a pomocí specializovaného softwaru umožní interakci hráčů s programem. Zajímavé je, že tento software „sebere“ Xboxu pouhých 10-15 % výkonu.

Nejen na hraní

Není asi nejmenších pochyb, že Kinect byl vyvíjen pro zábavné hraní her na konzoli Xbox, a tento cíl jednoznačně splnil na jedničku. Především sportovní hry s ním dostávají jiný „rozměr“ a v rámci našeho rozsáhlého redakčního testování se nenašel nikdo, kdo by nebyl Kinectem nadšen. Kombinace zábavných her (a to jak z hlediska rodiny, tak „pokročilých“ sportovních fanoušků) a nabídky propracovaných fitness titulů z něj udělala u několika testerů dokonce překvapení pod stromeček.
Vývojáři Microsoftu se ale s takto jednostranným využitím Kinectu nespokojili. V rámci sloganu „You are the controller“ (Vy jste ovladač) připravují další možnosti využití této technologie. Typickým příkladem může být lékařství: Kinect by mohl přímo z operačního sálu umožnit chirurgům přístup k důležitým informacím o pacientovi (RTG, CT, výsledky testů…), aniž by ztráceli čas přechodem do nesterilního prostředí k počítači. Rozsáhlé spektrum možností využití Kinectu inspirovalo Microsoft k vyhlášení soutěže Kinect Accelerator: deset firem s nejlepšími nápady na využití této technologie mimo herní prostředí obdrží dvacet tisíc dolarů, tříměsíční stáž v Seattlu, developerský kit pro Xbox a přímou podporu Microsoftu.

Co Kinect trápí

Je nepsaným pravidlem, že žádná nová technologie není bez slabin, a ani Kinect není výjimkou. Zlepšit by se dalo například rozlišení (aby umožnilo i detekce jednotlivých prstů) nebo by bylo možné minimalizovat prodlevu. Skutečnou Achillovou patou jsou však prozatím programy a jejich ovládání. Je až příliš znát, že některé programy jsou pro Kinect pouze upravené z PC verzí nebo z konkurenčních konzolí. Drobné ovládací prvky, se kterými nemá myš nebo joypad problémy, nejsou pro ovládání pohybem ruky příliš vhodné - například v „menu“ programu Sports Active 2 stačilo pohnout rukou o „centimetr“, a ukazatel poskočil o několik položek nahoru či dolů. Špatný design ovládání vrhá stín například i na jinak dokonalou zábavu v podobě hry Kinect Sports. Od vložení DVD do mechaniky k samotnému spuštění hry vede cesta přes devět kroků (dvě obrazovky kalibrace, pět obrazovek s volbami a dvě obrazovky s návodem)! Pravda ale je, že Kinect je ještě relativně mladý, a tomu odpovídá i vývoj her a softwaru. S přibývajícím věkem dětské nemoci zmizí a zůstanou jen výhody použité technologie. Vyhlídky Kinectu jsou tedy skutečné dobré a záleží pouze na Microsoftu, zda dokáže tento „diamant“ vybrousit mezi firemní korunní klenoty.

Kinect na PC

Na počátku letošního roku představil Microsoft také novou verzi Kinectu určenou pro PC. Ve srovnání s Xbox verzí došlo k několika úpravám - například kamera si „poradí“ už s předměty ve vzdálenosti 50 cm, došlo ke „kosmetickému“ zkrácení USB kabelů a k optimalizaci komponent a firmwaru pro potřeby klasického počítače. Pro Windows zatím sice chybí hry a programy, které by Kinect využívaly, Microsoftem nedávno uvolněný vývojářský balíček (SDK) ale napovídá, že se situace brzy změní. Sám Microsoft také připravuje balík aplikací pro rozpoznávání pohybů a řeči. Ovládání počítače ve stylu „Minority Report“ by tak klidně mohlo být hitem příštích Vánoc.
Petr.Kratochvíl@chip.cz


Jak Kinect funguje?
Základ Kinectu tvoří tři kamery, přičemž dvě se „starají“ o detekci hloubky (trojrozměrného prostoru) a třetí barevná umožňuje nahrávání videa. Tyto kamery snímají obraz před televizí a umožňují uživateli ovládat programy či hry gesty a pohybem.


České „Kinect“ pískoviště
Pokud máte dostatek fantazie, možností využití Kinectu jsou takřka nekonečné. Své o tom vědí i dva studenti Západočeské univerzity v Plzni, kteří vymysleli a zrealizovali interaktivní „Kinect pískoviště“. Stačil jim k tomu Kinect, projektor a trocha šikovného programování: Nad obyčejné pískoviště umístili Kinect senzor a pomocí vlastního softwaru ho propojili s projektorem. Při „hraní“ na pískovišti senzor zjišťuje co děláte, program tuto činnost vyhodnotí a poté projektoru řekne, jak má na ni reagovat a co na písek „promítnout“. V praxi to funguje například tak, že díry se vyplní „vodou“, kopce jsou zelené a hory hnědé. Pokud vybudujete větší kopec a uděláte do něj díru, Kinect z něj udělá sopku a nechá z něj vytékat do okolí lávu. Všechny změny navíc probíhají v reálném čase, což dává hře s pískem zcela jiný „rozměr“. Video s ukázkami „hraní na pískovišti“ najdete i na YouTube - stačí jen do vyhledávání zadat pojmy „kinect pískoviště“.


Hry a programy pro Kinect
Nejlepší ukázkou výhod a schopností Kinectu jsou v současné době hry a tréninkové programy. Bohužel na českém trhu jich není mnoho a podrobnější informace o nich (nebo dokonce recenze) najdete jen výjimečně. My vám ve stručnosti představíme několik z nich, které jsme sami důkladně otestovali. Lepší představu o hraní a zábavě na Xboxu se senzorem Kinect také můžete získat zhlédnutím videa, které najdete na Chip DVD pod indexem MS Kinect.
Dance Central 2
Na první pohled „cool hra pro teenagery“ ve skutečnosti zabaví hráče ve věku od pěti do šedesáti let. Zvolené skladby jsou sice až na výjimky relativně nové (max. 3-4 roky), ale taneční „kreace“ jsou vhodně odstupňovány podle náročnosti. „Taneční bitvy“ pro dva hráče zaujmou i toho, kdo se v tanečních schovával na záchodech. Dokonalou zábavu pro celou rodinu jen mírně kazí šílené ovládání pomocí gest, s gamepadem ale nelze hře nic vytknout. Pokud máte v těle alespoň trochu rytmu, rozhodně lze hru doporučit.
Kinect Adventures!
Hra, kterou Microsoft přikládá do každého balení Kinectu, je spíše nepovedenou kombinací prezentace schopností Kinectu a jednoduchých pohybových aktivit. Většina z nabízených her totiž bohužel není ani zábavná, ani efektní. Jedinou výjimkou je „minihra“ Rallyball, ve které (v duchu prastarého Arkanoidu) odrážíte míče a tím boříte zeď před vámi. U zbytku „her“ lze snad jen ocenit, že je mohou hrát dva hráči, což mladší či opilejší zájemce na chvíli zabaví.
Kinect Sports
Šest dokonale ztvárněných sportovních disciplín může být výkladní skříní využití Kinectu v praxi. Za nejlepší považuji stolní tenis, který se z hlediska náročnosti od toho skutečného opravdu „příliš“ neliší, a box, který (především ve verzi pro dva hráče) bude dokonalou ozdobou každé „domácí oslavy“. U každého sportu ještě najdete tzv. minihry, které posouvají úroveň zábavy do neuvěřitelných výšek. Jediná výtka tak putuje k poněkud zdlouhavému ovládání, ale ani tato drobnost nemůže změnit náš jednoznačný výrok: Hru bez větších výtek doporučujeme.
Kinect Sports 2
Pokračování úspěšné hry opět nabídne kolekci šesti zajímavých her a i tentokrát zaujme široké spektrum hráčů. Fyzicky náročný tenis, oddychové lyžování či efektní golf potěší malé i velké sportovce. Špatně zpracován není ani u nás nepříliš známý baseball či americký fotbal a třešničkou na dortu jsou mimořádně zábavné šipky. Plynulé nastavení obtížnosti a (stejně jako v minulé verzi) zábavné minihry vám navíc zajistí zábavu na hodně dlouhou dobu. Hru lze jednoznačně doporučit.
Just Dance Kids
Obálka hry s rozjuchanými malými dětmi evokuje zábavu pro nejmenší, obrázek ale nemůže být od skutečného obsahu hry vzdálenější. Ve skutečnosti nemá hra daleko k Dance Central, rozdíl je jen v infantilnějším pojetí a nepřehledném ovládání. Podle našeho názoru se autoři hry pokusili o vytvoření zábavného mixu tance a „sportování“ pro děti všeho věku, výsledek ale působí poněkud chaoticky. Hru tak lze doporučit pouze rodičům, jejichž malé děti rády tančí a po večerech programují v assembleru.
EA Sports Active 2 (Personal Trainer)
I méně zdatný uživatel si po chvilce všimne, že u tohoto trenéra něco „drhne“. Těm zkušenějším hned dojde, že jde o lehce vylepšenou „předělávku“ z jiných konzolí, kvůli čemuž jsou možnosti Kinectu využity jen zčásti. Některé pasáže jsou nudné a působí, jako když si na televizi pustíte výukové DVD (zcela chybí interaktivita). S programem sice jako bonus dostanete náramek na měření tepu, který ale vypadá jako z minulého století a v žádném případě nenahradí chybějící zábavu a komplikovanější ovládání.
Your Shape: Fitness Evolved
Zcela jinou „kávou“ je další „osobní trenér“, který je spíše než na hraní zaměřen na hubnutí a udržování v kondici. Více než 90 hodin různorodého cvičení od „kardiocviků“ přes tanec až po bojová umění vám zábavnou formou skutečně pomůže zlepšit vaši fyzičku. Ve srovnání s konkurencí lze ocenit především výbornou interaktivitu (trenér vás při cvičení opravuje a říká, co děláte špatně) a také uživatelsky přívětivější ovládání. Pravděpodobně jde o nejlepší fitness program pro Kinect, navíc za velmi rozumnou cenu. Rozhodně doporučujeme.


Než si Xbox a Kinect přinesete domů…
Chcete hrát hry a zhubnout? Nebaví vás ovládat počítač myší? Jste fandové nových technologií? Ať už jste odpověděli kladně na kteroukoliv z otázek, neměl by vaší pozornosti Kinect uniknout. Ovšem dříve než se rozběhnete do nejbližší prodejny elektra, doporučuji pořádně se nad nákupem zamyslet. V žádném případě vás nechci od nákupu odrazovat (podle mého názoru je to jedna z nejlepších věcí, co si lze do domácnosti pořídit), přesto je dobré znát několik háčků skrývajících se za revoluční technologií.
1) Prvním nepříjemným překvapením může být cena. V prodejnách lze často narazit na poněkud starší konzoli Wii, nabízející také „bezdrátové“ ovládání (pomocí ovladače Wii Remote, který je nutné držet v ruce), za cenu lehce přesahující tři tisíce korun. Proto se může zdát Xbox s Kinectem (s cenou začínající na 8 tisících) poněkud drahý. Také ceny her, pohybující se od tisíce korun výše, příliš mnoho uživatelů nepotěší. Podle mého názoru je to ale daň za revoluční technologii a cena odpovídá nabízenému přínosu.
2) Druhým nepříjemným, ale logickým omezením jsou požadavky na prostor. Pokud bydlíte v malém 1+1 a mezi televizí a gaučem máte maximálně metr, na Kinect zapomeňte. Minimální vzdálenost hráče od Kinectu by měla být přibližně dva metry, podle mého názoru jsou optimální metry tři. To samé platí o podélném prostoru, který závisí na tom, zda chcete hrát sami, nebo ve dvou. Důležité je nezapomenout na prostor nad hlavou, nebo se vám může jako mně stát, že při tenisovém podání zničíte lustr. Pro hraní si tedy připravte před televizí prostor 3 × 2 metry, v případě častějšího hraní ve dvou 3 × 4 metry.
3) Dalším háčkem je relativně menší počet her (a cvičebních programů) s poněkud kolísavou kvalitou, především z hlediska ovládání. Nepříjemné navíc je, že informací o hrách (které rozhodně nejsou v češtině) je jako šafránu a naprostou většinu najdete na „anglickém“ internetu. Stručné informace o několika programech najdete v dolní časti tohoto článku, při nákupu jiných lze doporučit obezřetnost. Typickou ukázkou „problémové koupě“ může být fitness program EA Sports Active (Personal Trainer), jehož ovládání občas balancuje na hranici noční můry.
4) Se softwarem souvisí i další nepříjemná „vlastnost“. Všechny nabízené programy pro Kinect jsou prozatím v angličtině a ta u některých z nich nepatří k nejjednodušším. U sportovních her si obvykle vystačíte se znalostmi typu „skip, next a start“, pokud ale plánujete využívat Kinect ke zvýšení své kondice, počítejte s poněkud složitější angličtinou.
5) Kromě prostorových nároků dá Kinect zabrat uspořádání vašeho bytu i z jiných důvodů. Je dobré zvážit umístění Kinectu a televize tak, aby senzor nebyl přímo proti dopadajícímu světlu (tedy například na východ nebo západ) a zároveň aby se v prostoru mezi senzorem a místem hraní často nepohybovali lidé (například na cestě do kuchyně). Obě situace Kinect nemá příliš rád. Já si při instalaci Kinectu s láskou zavzpomínal na hru Sokoban (skladník posouvající bedny) a trvalo mi doma několik hodin, než jsem vymyslel přijatelnou kombinaci nábytku, Xboxu a oken.
6) Pokud uvažujete o koupi Xboxu a v nejbližší době budete kupovat i televizi, důkladně si rozmyslete, co na konzoli budete chtít dělat. Pro individuální použití Kinectu doporučuji televizi s minimální úhlopříčkou 80 cm, při hraní „ve dvou“ je vhodnější úhlopříčka minimálně o 20 cm větší. Pokud vás ale neodradila cena nebo nemáte příliš malý byt, lze Xbox s Kinectem jen doporučit. A to nejen proto, že jde o technologii budoucnosti, se kterou se brzy setkáme i na běžných počítačích, ale i proto, že jde o skutečně návykovou a zdravou zábavu.