Přeřaďte na 64 bitů

Velmi stará auta měla jen čtyři rychlosti, starší pak pět rychlostí. Nové automobily mají šest i více rychlostí. U počítačů je to podobné. 16bitové systémy jsme opustili již dávno, nyní je čas opustit i ty 32bitové.
DOMINIK HOFERER, VRATISLAV KLEGA

Automobilová honička ve filmu je vždycky klišé. Prchající hrdina jede úplně naplno, když ho ale začne "padouch" dohánět, vždycky zvládne ještě o jeden stupeň podřadit – aby měl více výkonu. Podobný kousek pomůže i vašemu počítači – stačí přeřadit z 32bitového systému na 64bitový. A nejde přitom o filmový trik. Moderní platforma toho nabídne opravdu více.
Pokud přecházíte na Windows 7, měli byste uvažovat také o tom, zda nepřesedlat na 64bitový systém. Přibližně polovina prodávaných počítačů (i notebooků) je vybavena právě tímto systémem. A i když jste nový počítač zakoupili s 32bitovým systémem, možná by pro vás bylo vhodnější přestoupit právě na 64bitů. Prozradíme vám, komu a kdy se přechod vyplatí, ale také vás upozorníme na problémy, se kterými se můžete setkat – a samozřejmě poradíme, jak je odstranit.
S odstraněním problémů vám pomůže Chip DVD. Najdete na něm totiž nejen výběr nejlepších 64bitových aplikací, které budou efektivně využívat výkon vašeho počítače, ale také 64bitové ovladače pro grafické karty.

Přechod: Jaké má výhody?

K nejčastěji zmiňovaným důvodům pro přechod na 64bitová Windows patří využití více operační paměti. Záleží na verzi, ale nejvyšší Windows dokážou využít až 192 GB RAM. U 32bitového systému jsou to jen 3 GB. Kdo chce tedy používat více než 2 GB RAM, pro toho by měl být 64bitový operační systém jasnou volbou.
Další výhodou je stabilita a bezpečnost systému. Zatímco některé komponenty 32bitových systémů vychází (v prakticky nezměněné podobě) z Windows 95, 64bitová architektura je zcela nová, a nejsou v ní tedy staré chyby. 64bitový systém je proto mnohem stabilnější a také bezpečnější. Mnohé techniky, které používá malware, jako je třeba SSDT hooks, jsou v tomto systému zcela neúčinné. Rovněž zde nejsou bezpečnostní mezery, takže jen samotné umístění škodlivého kódu je pro hackera mnohem těžší.
Jak je na tom ale systém právě s výkonem, o kterém jsme se zmínili na začátku? Rozhodli jsme se provést exaktní měření. Použili jsme k tomu průměrný procesor Core 2 Duo E6600 a 32- a 64bitový systém. Zkoušeli jsme moderní aplikace – ve 32i 64bitové verzi. Konkrétně šlo o Photoshop CS5, 7-ZIP a konvertor Mediacoder. Ve 32bitovém systému jsme pochopitelně zkoušeli jen 32bitovou verzi, na 64bitovém systému jsme však testovali jak 32-, tak 64bitové verze aplikace. A výsledek? Ten najdete v tabulce. Obecně lze ale říci, že 64bitové programy jsou na 64bitovém systému o 15 % rychlejší než 32bitové aplikace.

Software: Kde vznikají problémy?

Ne každý počítač může hostit 64bitový systém. Není-li váš počítač starší než tři roky, neměli byste mít s přechodem žádné potíže. Naštěstí nemusíte dělat krok do prázdna: nainstalujte si program "Poradce pro upgrade na systém Windows 7" z Chip DVD a ten vám přesně určí, zda právě váš počítač bude nebo nebude mít s přechodem problém. Nástroj nezkontroluje jen programy, které máte v počítači, ale především hardware – od procesoru až po zvukovou kartu. Máte-li připojeno USB zařízení, jako třeba tiskárnu, bude zkontrolováno i to.
Přechod na 64 bitů má smysl tehdy, pokud máte více než 2 GB RAM. Máte-li 4 GB RAM, je přechod na 64 bitů jediným logickým krokem – jen tak využijete potenciál svého počítače.
Rozhodnete-li se pro přechod, zkuste si také zajistit 64bitové verze svých oblíbených aplikací. Většina 32bitových nástrojů funguje i v 64bitovém systému, běží ale ve zvláštním modu, který stojí výkon. Vidět je to třeba v 32bitové verzi Adobe Photoshopu CS5. Zpracování fotografií je ve 32bitovém systému zřetelně rychlejší než v 64bitovém. Použijeteli ale 64bitový Photoshop, stává se jasným vítězem. V čem je tedy problém? Používáte-li ve Photoshopu filtry a pluginy výrobců třetích stran, musíte mít nainstalovanou i 32bitovou verzi. Tato rozšíření totiž až na pár výjimek nepracují v 64bitové verzi. Stejné je to s Internet Explorerem. Jeho 64bitová verze je rychlá a stabilní, jenže při běžném surfování nepoužitelná. Neexistuje totiž ani tak základní plug-in, jako je Flash. Microsoft tedy doplácí na výrobce třetích stran, jako je Adobe.
Stejná situace je i u kancelářského balíku Office. Verze 2010 je nabízena i v 64bitové verzi, jenže ta opět nebude kompatibilní se staršími plug-iny. Potom třeba ani taková synchronizace telefonu s Outlookem nebude fungovat. Stejné je to i s VBA skripty. Kdo chce mít zaručenou plnou funkčnost, ten musí stále používat 32bitovou verzi kanceláře.
Proč vůbec volit 64bitovou verzi Office? Při práci ve Wordu nebo v Outlooku na rozdíly nenarazíte. V případě Excelu však ano – je možné mít (ještě) větší sešity a také nejste limitováni operační pamětí. Office x64 se tak hodí pro ty, kteří v Excelu pracují s obrovskými soubory.
Výhodou je, že 64bitových aplikací bude už jen přibývat, a ty aplikace, u kterých je potřeba hrubý výkon, jako jsou různé kodéry, komprimační nebo grafické nástroje, už ve většině případů v 64bitové verzi existují.

Hardware: Kde můžete narazit?

Opět lze obecně říci, že s hardwarem ne starším než tři roky nebudete mít v 64bitovém systému žádné problémy. Tiskárny, zvukové karty, fotoaparáty – všechna tato zařízení mají k dispozici 64bitové ovladače. Problém jistě nastane u starého hardwaru, který byl navrhován jen pro XP. Skenery, grafické karty, multifunkční tiskárny – tato zařízení nemají 64bitový ovladač, jednoduché zprovoznění tedy nečekejte. Stačí ale pár triků a i starý hardware může fungovat.
Nenajdete-li přímo ovladač pro Windows 7, můžete zkusit ovladač pro Windows Server 2003, případně pro Vistu. Je velmi pravděpodobné, že bude fungovat. Samozřejmě je ale třeba hledat ovladač v 64bitové verzi.
                                                                                           "Kdo má více než 2 GB RAM, ten by měl přestoupit."
                                                                                                    Lukáš Křovák, manažer divize Windows Client, Microsoft
Ovladače jsou často šířeny jako instalační rutina, která jej přidá do systému. Ta si ovšem ověřuje, v jakém systému je spuštěna, a nemusí instalaci povolit. V tom případě bude stačit, pokud z instalace extrahujete samotné ovladače a nainstalujete je ručně. Jak to provést? Dobře k tomu poslouží třeba nástroj 7-ZIP. Klikněte pravým tlačítkem na soubor s instalací ovladače a zvolte "7-ZIP | Rozbalit zde". Nástroj rozbalí všechny soubory, které jsou v instalaci, tedy i ovladače. Ručně pak na ně ukážete při instalaci hardwaru.
Pokud nenajdete správný ovladač pro konkrétní zařízení, můžete ještě zkusit podobné zařízení stejného výrobce. U tiskáren tak hledejte stejnou "řadu", tedy model nabízející identické funkce. Má-li tento model správný ovladač, zkuste jej systému vnutit i pro svou tiskárnu.
Další možností, kterou můžete použít, je ovladač úplně jiného výrobce. To se hodí pro speciální typy hardwaru, které používají stejné komponenty. Typicky jde o síťové karty. Na světě je jen pár výrobců čipsetů síťových karet (včetně bezdrátových), jejichž produkty pak putují do karet desítek výrobců. Jsou-li karty různých výrobců postavené na stejném čipsetu, je možné zaměnit i jejich ovladače – aspoň někdy. K tomu však potřebujete přesně vědět, o jaký hardware se jedná. Otevřete proto Správce zařízení a najděte hardware, ke kterému systém nemá ovladač. Klikněte na něj pravým tlačítkem myši a zvolte "Vlastnosti". Poté se přepněte do záložky "Podrobnosti" a v části "Vlastnosti" vyberte "ID hardwaru". Nyní uvidíte určitá data. Důležité je najít položku VEN_xxxx a DEV_xxxx, kde xxxx je číslo v šestnáctkové soustavě. Na stránce www.pcidatabase.com můžete jedno nebo druhé číslo použít k tomu, abyste vyhledali informace o daném hardwaru: výrobce, čipset, verze, popis… S těmito údaji a Googlem už pak snadno dáte dohromady informace, které budete potřebovat k nalezení ovladače jiného výrobce.
Selže-li všechno, můžete zkusit nainstalovat 32bitový ovladač – za zkoušku nic nedáte. Samozřejmě to nefunguje vždy a je třeba hodně ručního ladění, ale jde to. Dobrým řešením je rovněž virtuální systém, o kterém píšeme v samostatném boxu. Řada uživatelů také řeší problém s tiskárnou či multifunkčním zařízením tak, že zařízení připojí k USB portu svého domácího routeru. Ten se pak stará o provoz tohoto zařízení.
AUTOR@CHIP.CZ


PROGRAMY V TESTU
Stejný počítač, dva systémy a třikrát instalace aplikací. Nejprve jsme měřili časy ve 32bitovém systému, poté v 64bitovém systému, a to jak 32bitové, tak 64bitové verze stejné aplikace. Výsledek? 64bitový systém a 64bitová aplikace je nejvýkonnější řešení za všech okolností.

ZPRACOVÁNÍ OBRÁZKŮ
32BIT 32BIT 235 s
64BIT 32BIT 257 s
64BIT 64BIT 232 s
Photoshop: V tomto případě jsme interpolovali JPEG o šířce 2 300 pixelů na obrázek široký plných 40 000 pixelů.

ZPRACOVÁNÍ VIDEA
32BIT 32BIT 704 s
64BIT 32BIT 660 s
64BIT 64BIT 576 s
Mediacoder: Převod MP4 videa o délce 7:28 minuty do formátu XviD zvládá 64bitový systém rychleji.

KONVERZE MP3
32BIT 32BIT 9 s
64BIT 32BIT 12 s
64BIT 64BIT 4 s
Mediacoder: 110MB WAV soubor zvládne 64bitová aplikace zřetelně rychleji než jakákoliv jiná kombinace.

KOMPRESE DAT
32BIT 32BIT 46 s
64BIT 32BIT 41 s
64BIT 64BIT 39 s
7ZIP: 150 obrázků zabírajících místo 450 MB. I v kompresi má 64bitový systém navrch.

TESTOVACÍ STROJ
Operační systém: Windows 7
CPU: Intel Core2 Duo E6600
Grafická karta: nVidia GeForce 7600 GS
Operační paměť: 2 GB DDR2
Základní deska: Asus P5B


Virtuální XP: Tak poběží i pod 64 bity
Přece jen hardware nefunguje? Ukážeme vám, jak zprovoznit externí komponenty i bez nových ovladačů.
XP MODE
Windows 7 ve verzích Professional, Enterprise a Ultimate mají integrovaný tzv.XP Mode. Jedná se o virtuální počítač, který však může mít fyzický přístup k USB portům počítače. Ke zprovoznění externí periferie si tak vystačíte s ovladači pro XP. Co ale dělat, když máte jen Windows 7 Home?
NA KAŽDÝCH WINDOWS
stroj VMLite XP Mode. Tento virtuální počítač si můžete nainstalovat na jakékoliv verzi Windows 7 a nabídne vám stejné množství funkcí jako originální XP Mode od Microsoftu. Nejprve nainstalujte VMLite, instalace bude do systému přidávat potřebné ovladače. Po dokončení instalace vás nástroj vyzve, abyste ukázali na soubor XP Mode, který obsahuje samotná XP. Ten najdete také na Chip DVD. V dalším kroku proběhne automatická instalace XP. Poté budete moci používat VMLite stejně jako XP Mode.


Foto: 2 v 1: Díky aplikaci VMLite zprovozníte XP mode i na nižších verzích Windows 7.
Foto: Přestup s jistotou: Ještě před instalací si můžete díky aplikaci "Poradce pro upgrade na systém Windows 7" zjistit, zda hardware bude fungovat i v 64bitovém systému. K zařízení s otazníkem nebude mít systém ovladače, je proto třeba hledat na webu výrobce správný ovladač.