Domů

Malé velké karty

Přihlásit se
eArchiv

Malé velké karty

Optimální využití digitálních fotoaparátů a kamer umožnily teprve vhodné paměťové karty. Otestovali jsme pro vás karty standardu SDHC až do kapacity 32 GB a prozradíme vám, na co byste si při koupi měli dát pozor.
THORSTEN HAVERKAMP

Vysoká fotografická rozlišení a videa v kvalitě HD si vyžádala svou daň – potřeba paměti u digitálních fotoaparátů, kamer a mobilních telefonů je dnes mnohem větší než ještě před pár lety. Jako paměťové médium se u většiny přístrojů prosadila univerzálně použitelná SD karta. Přitom je zapotřebí, aby takový datový nosič měl nejen velkou kapacitu, ale také co nejvyšší rychlost. Otestovali jsme 28 karet o kapacitách od 8 do 32 GB a vyzkoušeli jsme, zda tito rychlí "otesánkové" dodržují to, co jejich výrobci slibují.

SDHC: Maličké paměťové karty s mohutnou kapacitou

Ty karty jsou opravdu obří: standard SDHC (Secure Digital High Capacity) dovoluje velikosti až do 32 GB. Kapacita změřená v laboratoři ležela při 30 až 30,2 GB jen těsně pod touto hodnotou. Na takovou kartu se vejde kolem 12 000 fotek v 10Mpx rozlišení nebo také čtyři až dvanáct hodin filmu v HD rozlišení. SDHC dnes podporují všechny nové karty. Jednoduché SD karty s maximální kapacitou 2 GB jsou sice ještě k dostání, ale už ne všude.
S přístroji to vypadá trochu jinak. První SDHC karty přišly do obchodů teprve v roce 2006. Plyne z toho, že je stále ještě v provozu mnoho digitálních fotoaparátů, které tyto karty neakceptují. Jasno zde zjedná pohled na technické specifikace.
Ostatně už vloni přišel další SD standard: karty SDXC (SD eXtended Capacity) mají umět uskladnit až 2 TB – přinejmenším teoreticky. Navíc se u nich předpokládá ještě vyšší rychlost: novou horní hranicí jsou 104 MB/s, a to už se uvažuje o jejím pozdějším zvýšení na 300 MB/s. Obě tato čísla však představují jen teoretické hodnoty, kterých první SDXC karty nedosahují ani přibližně. Kromě toho jsou nové karty k dispozici teprve krátkou dobu.
SD(HC) karty se vyrábějí v různých formátech: v klasické velikosti SD karet (32 × 24 x 2,1 mm), jako miniSD a jako microSD karty. Nejrozšířenější je pochopitelně velikost běžné SD karty. Tyto modely se používají například v digitálních fotoaparátech a videokamerách. U mobilních telefonů, kde záleží na každém milimetru, jsou však rozšířeny maloformátové karty – ostatně na kapacitu a rychlost nemá tvarové provedení žádný vliv. Kromě toho se miniSD a microSD karty dají pomocí adaptéru používat i ve slotech pro standardní SD karty. Někteří výrobci menších karet přikládají vhodné adaptéry jako součást balení.

Rekordní výsledky měření: Karty s extrémní datovou propustností

U SDHC karet výrazně vzrostla ve srovnání s SD kartami také přenosová rychlost. Ta má sice stále ještě daleko k teoretické hodnotě 104 MB/s, avizované s kartami SDXC, na druhé straně zřetelně překonává požadavky oficiálních rychlostních tříd pro SD karty (viz rámeček vlevo). V testovací laboratoři vyšlo najevo, že nejrychlejší modely dosáhnou střední čtecí rychlosti 19,2 MB/s. Zápisová rychlost sice není tak vysoká, při více než 17 MB/s u nejrychlejších paměťových karet je však přesto úctyhodná.
Stojí za povšimnutí, že na kartě natištěná rychlostní třída ne vždy vypovídá o skutečné výkonnosti karty, a tak jsme v testu měli několik karet 4. rychlostní třídy, které své konkurentky v 6. třídě co do přenosové rychlosti nechaly za sebou. Nerozhodují však jen čisté přenosové rychlosti. Dojde-li na přenosy mnoha malých souborů (třeba fotografií nebo "empétrojek"), sehraje roli také přístupová doba. Nejrychlejší karty zde zvládají střední hodnotu při zápisu pod 50 milisekund, zatímco ostatní potřebují až pětinásobek této doby.

Láce: Rychlé velkokapacitní paměťové karty nejsou drahé

Kdo však nyní profituje z tak vysokých rychlostí? Například výkonné digitální fotoaparáty, neboť přenosová rychlost a přístupová doba u nich rozhoduje o tom, kolik dokážou za minutu pořídit sekvenčních snímků nebo za jak dlouho bude přístroj připraven vyfotit další záběr. Stejně důležité jsou přenosové rychlosti při transportu obrázků do PC.
Vedle digitálních fotoaparátů jsou na rychlé paměti odkázány především videokamery. Ve specifikacích svého přístroje najdete údaj o podporovaných rychlostních třídách. Například kamera třídy 6 by měla být také osazována odpovídajícími kartami. Pro videa ve Full HD (1 920 × 1 080) označuje třída 4 minimum.
Co tedy náš test ukázal? Nejrychlejší paměťové karty jsou také nejdražší, což ale nemusí bezpodmínečně znamenat vítězství v testu. Tak například velmi hbitou 8GB paměť můžete dostat už za méně než 500 Kč (například od firmy Kingston). Také u 16GB modelů je nabídka od 900 Kč široká. Pretec dokazuje, že za rychlé přenosy už se nemusí platit. Mezi 32GB "bolidy" je naproti tomu karta od takeMS nejen rychlá, ale při ceně 1 900 Kč také vysloveně výhodná.
AUTOR@CHIP.CZ


RYCHLOSTNÍ TŘÍDY
Zápisová rychlost:
Aby spotřebitelům usnadnila orientaci, zavedla SD Association (sdružení více než 1 100 výrobců) pro SDHC karty tři rychlostní kategorie – třídy 2, 4 a 6. Tato čísla definují minimální rychlost zápisu v MB/s. SDHC karta třídy 4 tedy dosahuje nejméně 4 MB/s. Poněvadž dnešní přenosové rychlosti už takto definované hodnoty silně přesahují, zavedla firma Panasonic ještě označení "třída 10", ačkoliv specifikace od SD Association dosud chybí.
Speed-Rating:
Vedle rychlostní třídy se často udává také přenosová rychlost vztažená na původní rychlost mechaniky CD-ROM (150 KB/s). SDHC karta s označením "40×" podle toho tedy dosáhne 6,0 MB/s (40 × 0,15 MB/s) a odpovídá rychlostní třídě 6. Velmi rychlé karty s označením "133×" zvládají dokonce přenosovou rychlost 20 MB/s.


Foto: Maximem je zatím 32 GB: Standard SDHC (Secure Digital High Capacity) dovoluje velikosti až do 32 GB. Vloni přišel další SD standard:karty SDXC (SD eXtended Capacity) mají umět uskladnit až 2 TB – přinejmenším teoreticky. Navíc se u nich předpokládá ještě vyšší rychlost: novou horní hranicí jsou 104 MB/s.