Časová osa Chipu: Přenosná datová média

V současné době už si klidně můžete do kapsy strčit i 64 GB dat. Přenosné USB flash disky, které to umožňují, jsou relativně nová média. Ukládání digitálních dat na PŘENOSNÁ MÉDIA se vyvíjelo posledních dvacet let.

Historie uchovávání a transportu dat začala již v dávných dobách lidské civilizace: důležité informace byly zaznamenávány na hliněné tabulky nebo papyrus a uchovávány. Prvním skutečným médiem pro uchování digitálních dat se pak staly děrné štítky a pásky.
Herman Hollerith (1860-1929), syn německých přistěhovalců, pracoval jako statistik pro vládu Spojených států amerických a navrhl systém děrných štítků. Ten byl využit pro shromažďování dat při sčítání lidu v letech 1890-91. V roce 1896 založil Hollerith společnost Tabulating Machine Company, která později vedla k založení společnosti nazvané International Business Machines - IBM. Děrné štítky byly zanedlouho nahrazeny děrnými páskami.
Děrné pásky použil tvůrce počítačů Konrad Zuse, aby mohl „nakrmit“ daty svůj počítač Z1. Vývoj datových nosičů však poté asi třicet let v podstatě stagnoval.
O něco později se objevil a dobyl svět magnetický záznam. Ten se původně používal pro nahrávání zvukových záznamů, postupně však celkem rychle pronikl i do světa počítačů. V roce 1969 vyvinula vývojová skupina IBM vedená Alanem Shugartem první floppy disk. Ten měl zpočátku impozantní formát osmi palců a na svou dobu enormní úložnou kapacitu 80 KB, což představovalo kapacitu asi 1 000 děrných štítků. Během let se velikost disket zmenšovala a jejich kapacita se zvyšovala.
V roce 1983 uvedla firma SyQuest na trh první výměnný a přenosný pevný disk. Bylo na něj možné uložit senzačních 5 MB dat a skladovat jej na poličce. Dalším mezníkem bylo představení zapisovacích CD disků (CD-R) japonskou firmou Taiyo Yuden (v roce 1989), která s nimi dosáhla velkého úspěchu.
Ačkoli MO technologie, která je kombinací technologie magnetických disků a laserové technologie, nabízí vyšší zabezpečení dat, nepodařilo se jí technologii CD-R výrazněji konkurovat.

1996 - revoluce v ukládání: Dov Moran vytvořil USB flash disk

Americká společnost Iomega začala v roce 1994 prodávat první Zip mechaniky a disky. 100MB médium přišlo v podstatě v pravý čas. Tehdy 13 let stará 3,5“ disketa s kapacitou 1,44 MB už samozřejmě nestačila požadavkům doby. Iomega však propásla svoji šanci a Zip disky (ani Jaz) se už nepoužívají.
V roce 1996 se však příležitosti chytil Dov Moran. Zakladatel firmy M-Systems přišel se zajímavým nápadem, jak využít flash paměti a přidat jim rozhraní USB. Tuto novou 8MB paměť nazval DiskOnKey - jednalo se o první USB flash disk (USB „klíčenka“).
Vývoj však samozřejmě pokračoval dál. Zatímco vynález dvou německých vědců z roku 1998 (podařilo se jim uložit data na lepicí pásku) je zajímavý spíše pro firmy, skutečnou revoluci v digitálním světě přineslo uvedení SD karet v roce 1999. Společnost Iomega se ještě jednou pokusila prorazit na trh v roce 2003, a to se svým inovativním produktem REV (systém výměnných pevných disků), ale znovu neuspěla. REV se neuchytil.
V podstatě jedinými technologiemi, které spotřebitelé v současné době používají, jsou technologie CD-R, DVD R (plus a minus) a USB flash disky. Disky Blu-ray zatím čekají na svoje větší rozšíření a na to, až budou cenově dostupnější. Zapomenout nesmíme ani na externí pevné disky, které zažívají skutečný boom díky klesajícím cenám.
AUTOR@CHIP.CZ

Historie přenosných datových médií

1890
Děrné štítky
Jako digitální nosič dat poprvé použila děrné štítky ve velkém rozsahu americká vláda při sčítání lidu v letech 1890-91.
1937
Děrné pásky
Počítačový průkopník Konrad Zuse použil děrné pásky jako zdroj dat pro svůj počítač Z1. Děrné pásky se pak jako datové médium používaly až do 80. let, a to hlavně v administrativě a na úřadech.
1969
Osmipalcová disketa
Vynález floppy disku byl významným mezníkem při vývoji datových nosičů. V roce 1969 představil výzkumný tým IBM vedený Alanem Shugartem první osmipalcovou mechaniku a disky s kapacitou 80 KB.
1976
5,25palcové diskety
5,25“ floppy disky s kapacitou 720 KB se staly jediným výměnným paměťovým médiem pro běžné soukromé uživatele počítačů. Později byly nahrazeny 3,5palcovou verzí.
1983
SyQuest disk
Výměnné pevné disky jsou sice dost drahé, nabízí však rychlejší přenosové rychlosti a relativně velkou kapacitu. SyQuest zaznamenal úspěch se svým 100mm diskem s kapacitou 5 MB.
1989
Kompaktní disky
Vypalovat CD chtěl každý. Prázdná média byla zpočátku hodně drahá, nakonec však jejich cena klesla až na jednocifernou hodnotu.
1991
MO disky
Magnetooptická média jsou značně spolehlivější než CD disky a diskety. Kvůli vyšší ceně mechanik i disků se ale nikdy masivně neprosadila. Například firma Sony se snažila rozšířit svoje minidisky jako médium pro hudbu a data, ale neuspěla.
1994
Iomega Zip
Iomega přinesla do branže médium s kapacitou 100 MB, skutečného konkurenta zastaralých 3,5“ disket. Špatná marketingová strategie však zabránila úplnému průlomu na trhu.
1995
SmartMedia
Toshiba představila flash kartu SmartMedia, a to jako konkurenta už dříve zavedených karet CompactFlash firmy SanDisk. V roce 1999 se ale víceméně standardem pro příští roky staly karty SD (Secure Digital).
1996
Dov Moran
Vynálezce USB flash paměti byl ostatním zpočátku k smíchu. Vývoj NAND flash pamětí ale brzy ukázal, že USB „klíčenka“ se stane ideální náhradou 3,5“ disket. To se také za 15 let stalo skutečností.
1998
Lepicí páska jako datové médium
Když se fyzikové Steffen Noethe a Matthias Gerspach v roce 1998 připravovali na výstavu CeBIT, vynalezli způsob, jak pomocí laseru zaznamenat data v podobě hologramu na lepicí pásce (tesafilmu). Nyní se tato technologie hojně využívá.
2001
DVD-R
Bylo představeno záznamové médium s kapacitou více než 4 GB. Brzy si mezi uživateli získalo oblibu a tato technologie se rozšířila do téměř všech počítačů.
2002
Blu-ray
Modrý laser je schopen číst a zapisovat na optická média mnohem vyšší kapacity. Po „válce formátů“, která se odehrála mezi Blu-ray a HD DVD, se formát Blu-ray později stal nástupcem DVD.
2003
Opět Iomega
REV je systém výměnných 2,5“ disků s kapacitou 35 GB, se kterým se snažila prorazit firma Iomega. V médiu je kromě disku i motor a v „mechanice“ je pouze elektronika a čtecí/ zapisovací hlavy.
2005
U3
Aplikace spuštěné přímo z USB flash paměti - aniž by se musely instalovat na počítač.
2008
HARM
Kombinace laserové technologie a magnetických hlav umožňuje zaznamenávat data na pevném disku s vyšší hustotou a spolehlivostí. Tato technologie by se brzy měla dostat z laboratoří do výrobních hal.
2009  BUDOUCNOST
Bakterie jako biomédium
Bakterie Deinococcus radiodurans by se mohla stát datovým médiem budoucnosti. Datové sekvence se uloží jako DNA a implantují se do jádra bakterie. Data budou dostupná i po stovkách generací a mohou být také mnohokrát duplikována.

• Testy a technika - Časová osa Chipu: Přenosná datová média (268.34 kB) - Staženo 1546x