Jsou smartphony návykové? Zatímco experti bádají o závislosti na mobilních telefonech, tvůrci aplikací již docela dlouhou dobu používají psychologické triky, jak nás ještě více přitáhnout ke svým produktům. Možná je načase s tím začít něco dělat.
Pípnutí notifikace, zavrnění vibrace, bliknutí notifikační diody - naše smartphony si neustále žádají naši pozornost a my nejsme schopni jim ji upřít. Podvědomě jsme stále nuceni kontrolovat statusy na Facebooku, odpovídat na zprávy ve WhatsApp nebo číst a psát pracovní e-maily. A ve chvílích, kdy nás nikdo aktivně nekontroluje, musíme alespoň pročítat novinky na Twitteru, podívat se, jaká nová zábavná videa přibyla na YouTube, nebo ladit a rozšiřovat svůj profesní profil na LinkedIn. Zatímco klepeme prsty na displej smartphonu, zahrnují nás různé aplikace notifikacemi o novinkách z celého světa, úžasných slevách či neodolatelných nabídkách. Stává se naprostou samozřejmostí, že svůj smartphone prakticky nepustíme z ruky, a stále méně lidí jej vypíná alespoň na noc.
Máte představu, jak často používáte svůj smartphone? Kontrolujete jeho displej desetkrát, či snad dvacetkrát denně? Zdá se to až neuvěřitelné, ale výzkumníci anglické University of Lincoln zjistili, že průměrně se člověk podívá na svůj smartphone až 85krát denně. Alespoň to tedy platí pro studenty a zaměstnance univerzity, kteří se výzkumu zúčastnili. Frekvenci používání smartphonů českými uživateli nedávno zkoumala společnost truconneXion, která zjistila, že Češi v průměru kontrolují svůj smartphone 46krát denně, což omezeno na běžnou bdělou část dne znamená pohled na obrazovku mobilu každých 21 minut. Zhruba 44 procent Čechů přitom spadá do kategorie velmi častých uživatelů smartphonů, kteří od rána do noci po svém smartphonu sáhnou více než 50krát, tedy zhruba každých 19 minut z aktivní části svého dne. Kromě toho, jak často uživatelé kontrolují svůj mobilní telefon, však angličtí výzkumníci zároveň odhalili, že si sami velmi často nalháváme, že to s naší závislostí na smartphonech není tak hrozné. Účastníci průzkumu totiž sami odhadovali, že svůj smartphone kontrolují asi 40krát denně, což je méně než poloviční frekvence, jakou následně potvrdilo měření v průzkumu.
Klameme sami sebe?
Odmítáme si připustit, jak často a jak dlouho zíráme na displeje svých smartphonů, podobně jako alkoholici sami sebe přesvědčují, že si dají čas od času jen pár skleniček, přestože se bez lahve neobejdou? Jsou smartphony technologickou obdobou právě takové lahve pro dnešní mobilní generaci? Nebo se prostě ještě musíme sami učit, jak správně zacházet s relativně mladým médiem, kterým je internet? Smartphony jsou v každém případě opravdu nároční žrouti času. Studie britských vědců odhalila, že respondenti průzkumu sledují displeje svých smartphonů průměrně pět hodin denně, což je skoro třetina bdělého času. Výše zmíněný průzkum společnosti truconneXion mezi Čechy uvádí „jen“ 2 hodiny a 53 minut denně. Co je však nejzajímavější, data k britskému průzkumu byla získána ještě před nástupem hry Pokémon Go, využívající prvky rozšířené reality, která proměnila miliony lidí po celém světě v tzv. smombies. To je nový termín vzniklý ze slov smartphone a zombie a označují se jím lidé kráčející ulicemi s očima přilepenýma na displej smartphonu, kteří nevnímají své okolí, protože jsou zcela pohlceni svým nerozlučným společníkem.
Už malé děti se ve školce učí, že se mají před vstupem do vozovky rozhlédnout na obě strany, ale jak se zdá, smombies tuto základní schopnost, nezbytnou pro přežití v ulicích měst, pomalu ztrácejí. V některých německých městech jsou proto nyní do vozovek instalována blikající varovná světla, jejichž úkolem je varovat chodce se smartphony, že mají alespoň na okamžik začít vnímat svět kolem sebe. Německý ministr dopravy Alexander Dorbrindt má také v úmyslu rozšířit zákaz používání tabletů během řízení aut, který dosud na německých silnicích platil jen pro používání mobilních telefonů. Pokuta za používání mobilních zařízení se má zvýšit na částku 60 až 100 eur (tedy až na 2 700 korun), při závažném porušení zákazu pak může činit až dvojnásobek horní sazby. O smombies za volantem pak pochopitelně nestojí ani v dalších civilizovaných zemích, včetně České republiky.
Co je ještě normální?
Lidé tedy dnes loví se svým smartphonem digitální monstra, riskují zdraví i život v městském provozu a klamou sami sebe, pokud jde o skutečnou míru jejich závislosti (či chcete-li intenzity používání) na smartphonech. Je to běžný vývoj, nebo už se jedná o psychickou nemoc? Debata o tom, zda jsou smartphony nebo internet návykové, se rozhořela už před několika lety. Řada psychologů je přitom přesvědčena, že skutečně existuje závislost na internetu, a například intenzivní používání on-line aplikací, jako jsou třeba sociální sítě, řadí mezi ostatní závislosti, jako je alkoholismus nebo gamblerství. Příznaky závislosti na internetu zahrnují například silné zaujetí, ztrátu kontroly, pokračování v aktivitách navzdory negativním důsledkům nebo klamání ostatních lidí ohledně skutečné míry používání internetu.
Například němečtí výzkumníci uvádějí, že na internetu je závislých asi jedno až dvě procenta Němců, mezi mladými uživateli však může jít až o pět procent lití trpících tzv. netholismem. Starší americký výzkum hovoří dokonce o šesti procentech světové populace s tímto relativně novým typem závislosti. Jen pro srovnání: na alkoholu je závislých asi šest procent Čechů, takže možná nebude trvat dlouho a internet toto nelichotivé skóre dorovná.
Na celou věc však existuje ještě druhý pohled, který neapeluje na boj s internetem jako s novou, těžkou závislost vyvolávající drogou. Nemalá skupina vědců se zdráhá označit celou generaci jako závislou na internetu a rovněž se vyhýbají tomu, srovnávat internet s alkoholem a dalšími drogami. Například německý psychoterapeut Jan Kalbitzer vidí analogii mezi internetem a cukrem, který dodává našemu tělu rychlý zdroj energie. Některé aspekty internetu mohou podle něj být psychologickým ekvivalentem cukru, jelikož bezcílné surfování po internetu může pro někoho znamenat mentální relaxaci a rychle dodávat zdroj psychické energie. Vše je ale záležitostí dávkování: stejně jako přemíra cukru vede ke zkaženým zubům a nadváze, pokud to někdo přehání s internetem, může se u něj projevit například ztráta motivace.
Budování zdravého vztahu
Psychiatři jsou k termínu internetová závislost velmi rezervovaní, protože definice nové psychické nemoci s sebou nese i velkou zodpovědnost. V rozhovoru pro Chip Jan Kalbitzer uvedl, že: „Pokud je vášeň zaměňována se závislostí, vzniká riziko, že zdravé lidi mylně označíme za psychicky nemocné.“ Podle zkušeného psychoterapeuta by mohly vznikat falešné obavy spojené s internetem, namísto aby si lidé s tímto fenoménem budovali zdravý vztah.
Ani skutečnost, že stále častěji kontrolujeme obrazovku svého smartphonu, ještě nemusí znamenat závislost na internetu, ale třeba i fakt, že smartphony nám stále častěji zprostředkovávají přístup k důležitým aspektům našeho života - k naší rodině a přátelům. „Pokud je někdo stále on-line, aby se mohl bavit s přáteli, jistě nemůže být řeč o zanedbávání sociálních kontaktů, což je ale jinak typický projev závislostí,“ říká Jan Kalbitzer. Není přitom sám, kdo varuje před inflací slova „závislost“. Existují sice faktory, které by mohly vést k situaci, že by patologické používání počítačů a internetu mohlo být považováno za behaviorální závislost podobně jako patologické hráčství, ale pohybujeme se přitom ve velmi úzkém a jasně definovaném prostoru pro diagnózu. Je tedy třeba vyhnout se patologizaci individuálního chování jen na základě toho, že je v dané sociální skupině nežádoucí. Jednoduše řečeno, pokud se někdo stále dívá na displej svého smartphonu, nelze jej jednoduše označit za závislého jen proto, že se takové chování jeho okolí nelíbí.
Bez ohledu na to, zda se jedná o záležitost vášně, nebo abnormální chování, rozhodně není náhodou, že se svými smartphony trávíme stále více času. Tvůrci aplikací typu Facebook, Twitter či LinkedIn totiž cíleně používají psychologické triky, aby udrželi naši pozornost tak dlouho a často, jak je to jen možné. Tristan Harris všechny tyto triky zná. Až do roku 2016 pracoval Tristan Harris ve společnosti Google, kde bylo jeho hlavním úkolem zkoumat efekt designu aplikací na upoutání pozornosti miliard lidí z celého světa. Poté, co internetový gigant opustil, publikoval článek, ve kterém odkrývá všechna citlivá tajemství návrhu mobilních aplikací. Podle něj je nejefektivnější trik, jak upoutat pozornost masy zákazníků, založen na jednoduchém principu: „Proměňte svoji aplikaci v jednorukého banditu.“
Výherní automat ve smartphonu
„Pro maximalizaci závislosti uživatelů na aplikaci musí její designéři udělat jedinou věc,“ píše Tristan Harris, „a to propojit určitou akci (obdobu zatáhnutí za páku) s proměnlivou odměnou.“ Podle Harrise vede tento mechanismus k situaci, kdy nemůžeme přestat s roztáčením válců výherního automatu - v tomto případě reprezentovaných gestem pro aktualizaci příspěvků v aplikaci Twitter nebo opakovaným klepáním na červené ikony notifikací v aplikaci LinkedIn a mnoha dalších.
Aby omezil tento mechanismus tvorby aplikací vyvolávajících závislost, založil Tristan Harris iniciativu Time Well Spent, která žádá společnosti jako Apple a Google, aby navrhovaly své aplikace tak, aby uživatelům poskytovaly větší volnost. Toho lze dosáhnout například tím, že se budou nové zprávy a notifikace zobrazovat jen v určitém časovém okamžiku. S tímto pohledem souhlasí i Jan Kalbitzer, když říká, že bychom měli „neprodleně začít mluvit o tom, jak vypadá design přívětivý k lidem“. Nicméně ale také věří, že by bylo špatné internet démonizovat: „Ostatně, najdeme na něm třeba i Wikipedii.“
Foto popis| Varovná světla pro smombies Některá německá města začínají k tramvajovým kolejím montovat výstražná světla, která varují lidi nepřetržitě hledící se skloněnou hlavou na displej svého smartphonu před přijíždějící tramvají.
Foto popis| Červené pokušení Bez ohledu na to, zda používáte smartphone s operačním systémem iOS 1, nebo s Androidem 2, červené tečky notifikací se nachází skoro všude a vzbuzují v nás zvědavost, co se pod nimi skrývá.
Foto popis| Stáhněte dolů pro aktualizace Podle některých odborníků vyvolávají neustálé aktualizace obsahu aplikací, jako je Twitter nebo e-mailový klient, známým gestem prstem na displeji 1 podobné pocity jako tahání za kliku jednorukého bandity 2 .
O autorovi| BENJAMIN HARTLMAIER, RADEK KUBEŠ, autor@chip.cz
Pohledem odborníka: On-line závislosti
Závislostí na internetu, sociálních sítích a digitálních zařízeních obecně se zabývá celá řada vědeckých prací a publikací, vycházejících po celém světě. Například v nakladatelství Grada vyšla kniha Online závislosti Lukase Blinky a kolektivu odborníků, která nabízí psychologický pohled na fenomén závislostí spojených s používáním internetu. Jde o první českou knihu, která problematiku on-line závislostí představuje v ucelené podobě.
Obecná část publikace přibližuje teoretické přístupy i možnosti diagnostiky, prevence a léčby a popisuje specifika ohrožených skupin v populaci. Kniha se věnuje tématům, o která se výzkumy i praxe nejvíce zajímají, jako je především závislost na on-line komunikaci a sociálních sítích, hraní počítačových her, nadměrné užívání on-line pornografie a kybersexu či on-line gambling.
V knize najdete odpovědi na základní otázky: Proč se internet stal významným faktorem vzniku závislosti? Jaké jsou hlavní negativní dopady této závislosti? Jaké jsou hlavní ohrožené skupiny lidí? A v neposlední řadě, jaké jsou možnosti prevence a léčby? Kniha Online závislosti je dostupná, jak jinak, nejen v tištěné, ale i v digitální verzi.