Modrý zázrak
Rychlejší, stabilnější, úspornější a tišší - v BIOS vašeho pécéčka se skrývá netušený optimalizační potenciál. A možná zvýšíte i výkon CPU, což představuje úsporu pár tisíc.
Thomas Littschwager, Ranko Krvavac
V tomto článku najdete:
13 nejzajímavějších nastavení v BIOS
Aktualizace: Tři cesty k novému BIOS
Extrémní tuning: Intel Core 2 Duo E4300
EFI: BIOS budoucnosti
Modrý, tajemný, komplikovaný: BIOS (Basic Input-Output System) je někdy záhadou i pro zkušené profesionály. Kdo během bootování stiskne klávesu Del nebo F2, může do něj nahlédnout - aby ho pak zpravidla zase rychle klávesou Esc beze změny opustil.
A přitom správným nastavením parametrů v BIOS můžete ze svého PC dostat mnohem víc. Zde vás seznámíme s nejdůležitějšími funkcemi a popíšeme, jak jejich pomocí můžete svůj počítač vylepšit - a to podstatně. Označení jednotlivých voleb v BIOS je orientováno převážně na běžné základní desky od předních výrobců Asus a MSI. Jednotlivé názvy se ovšem v různých verzích BIOS mohou lišit, mnohé se také u různých typů motherboardů vůbec nemusí vyskytovat. Na základě námi zvolených typických označení byste však měli být schopni poznat odpovídající položky menu i v BIOS té vaší základní desky.
Než se do toho pustíme, ještě malou poznámku: Podle grafických symbolů u nadpisů jednotlivých kapitol ihned poznáte, jaký vliv bude optimalizace jednotlivých nastavení na váš systém mít -zda se bude jednat o nižší spotřebu proudu, tišší provoz, vyšší rychlost nebo stabilnější běh.
Aktivace režimu standby
ACPI Suspend Type, ACPI Suspend Mode, Standby Mode
Váš počítač zná několik provozních stavů: normální pracovní režim, tedy běh pod Windows, se jmenuje „S0“; stav, do něhož systém přechází při přestávkách v práci a z něhož se opět rychle probouzí, se označuje jako „S1“; úsporný režim, při němž se všechna aktivní data zapisují do operační paměti, nese název „S3“. Často bývá nastaven režim S1, v němž systém rychleji startuje, ale který také spotřebuje více proudu.
Chip doporučuje: Nejvhodnější jsou nastavení Auto nebo S1&S3. Pak je rozhodnutí, do kterého stavu má počítač přejít při aktivaci režimu standby, přenecháno operačnímu systému. Aktivní stav S3 poznáte podle toho, že PC v úsporném režimu vypíná všechny větráky a znovu se probouzí až po stisku klávesy Power - v tomto stavu PC prakticky nespotřebuje více proudu než po vypnutí.
Automatická regulace frekvence CPU
C1E Support, C1E Function, Cool’n’Quiet, Cool’n’Quiet control
U základních desek s novějšími procesory od Intelu (s „C1E Support“) a AMD („Cool’n’Quiet“) můžete při běhu CPU naprázdno snížit frekvenci procesoru - automatickou redukcí multiplikátoru (násobiče). U procesorů typu Core na hodnotu 6, u typů AMD 64 na hodnotu 5.
Chip doporučuje: Aktivujte toto nastavení, poněvadž spolu s multiplikátorem se sníží i napětí jádra procesoru. Klesne tak spotřeba proudu a produkce tepla - což dále vede k méně intenzivnímu chlazení a tiššímu běhu větráků. U motherboardů od AMD nastavte Auto, u intelských desek tuto volbu aktivujte prostřednictvím Enabled.
Upozornění: U procesorů AMD je kromě toho nutno ve Windows jako „Schéma nastavení napájení“ zvolit položku „Minimální spotřeba“.
Manuální regulace frekvenc;e CPU
Ratio CMOS Setting, CPU Multiplier, CPU Frequency Multiple
Pracovní frekvence je u všech procesorů dána základním taktem CPU a multiplikátorem, například u Intel Core 2 Duo E4300 je to 200 MHz x 9 = 1800 MHz. Většina současných procesorů umožňuje snížení multiplikátoru, u E4300 až na hodnotu 6.
Chip doporučuje: Máte-li procesor Intel Celeron, můžete jej úspěšně přetaktovat až o 10 % tak, že nastavíte multiplikátor na nižší hodnotu a zároveň zvýšíte frekvenci systémové sběrnice (FSB), čímž ve výsledku zvýšíte frekvenci procesoru. Tak lze ve výsledném celkovém taktu nastavit jemněji odstupňované dílčí kroky. Nižší nastavení násobiče (bez zvýšení FSB) umožňuje - vzhledem k vyplývající nižší frekvenci procesoru - tišší chlazení a menší spotřebu proudu.
Regulace napětí CPU
CPU VCore Adjust, CPU Over Voltage Control, CPU Voltage, CPU Vcore Voltage
Toto nastavení řídí přímé napájení procesoru. Standardní nastavení je zde Auto.
Chip doporučuje: Pokud počítač při (v rozumných mezích) zvýšené frekvenci procesoru běží nestabilně, lze opatrným zvýšením napětí CPU jeho stabilitu zlepšit (viz též S119). Než se do toho však pustíte, měli byste si zjistit, jaké napětí je pro vaši CPU normální - například pomocí nástroje CPU-Z (najdete na internetu nebo na Chip DVD v rubrice Software). Nominální napětí procesoru byste v žádném případě neměli překročit o více než 10 %.
Upozornění: Pozor! Příliš vysoké napětí může procesor zničit!
Automatické přetaktování
Dynamic Overclocking, AI Tuning, Overclock Options, Overclock Profile
Řada výrobců, například Abit, Asus, Gigabyte nebo MSI, dodává verze BIOS, které také umožňují dynamicky (podle zátěže) přetaktovat některé počítačové komponenty, jako CPU, grafickou kartu a paměť RAM. Při tomto nastavení základní deska při výpočetním zatížení samočinně zvýší výkon systému až o 20 %.
Chip doporučuje: Nechcete-li takto přetaktovávat, ponechte nastavení na hodnotě Disabled nebo Auto. Pokud však chcete s „overclockingem“ nasbírat nějaké zkušenosti, právě tady máte výbornou příležitost k experimentům, neboť rizika skrytá v přetaktovacích nabídkách nejsou velká. Chceteli to zkusit s deskou Asus, pod Advanced / JumperFree Configuration / AI Tuning aktivujte volbu AI N. O. S. MSI nabízí „overclocking“ v několika stupních, například „Captain“ přetaktuje o 5 %.
Upozornění: Stejně jako všechny přetaktovávací zásahy vyžadují i jejich dynamické varianty jemný cit, neboť i ony - podle použitého hardwaru - mohou vést k nestabilitám.
Rychlejší bootování
Quick Boot, Quick Booting
Tímto nastavením obejdete testování paměti a kontrolu pevných disků při startu počítače - což v bootovacím procesu ušetří hodně sekund.
Chip doporučuje: U těchto nastavení zvolte Enabled, zavádění operačního systému pak bude probíhat rychleji.
Deaktivace nepotřebných zařízení
S-ATA/P-ATA Control, Hard Disk Controller, P-ATA Keep Enabled
Verze základních desek s bohatým vybavením mají přídavné řadiče, aby tak poskytly ještě další porty SATA a PATA (sériové a paralelní rozhraní) pro připojení pevných disků a optických jednotek.
Chip doporučuje: Nejsou-li k vaší základní desce připojeny další přístroje, přídavné řadiče deaktivujte. Z bootovací doby tak zase pár sekund ukousnete, neboť odpadne zbytečné rozpoznávání jednotek řadičem.
Samočinná regulace větráků
CPU/Chassis Fan Control, CPU Q-Fan Control, CPU Fan Ratio, CPU Fan Start
V BIOS můžete nastavit různé režimy řízení větráků: buď počítač a procesor silně chladíte, konfigurujete tichý systém, anebo vše přenecháte automatickému řízení.
Chip doporučuje: Tuto volbu byste měli pokud možno vždy nastavit na Enabled / Auto. Počítač pak především při běhu bez zátěže pracuje zřetelně tišeji. Často (například u Asus P5B) pak můžete dokonce vybírat z několika „profilů“: Při volbě Performance běží větrák neustále na plný výkon - což ovšem valný smysl nedává. Zajímavější je Optimal, neboť pak je větrák řízen v závislosti na teplotě. Při dobrých chladičích v tichých počítačích se nabízí Silent - větrák poběží ještě pomaleji.
Vypnutí kontroly LAN
POST Check LAN Cable, LAN Cable Status
Při bootování BIOS také kontroluje, zda je správně připojen kabel počítačové sítě. Pokud ano, proces pokračuje, jinak se zastaví a čeká na potvrzení.
Chip doporučuje: Tento postup má smysl jen tehdy, je-li kabel často připojován a odpojován (například ve firemních sítích). V opačném případě vám volba Disabled ušetří při bootování další cenné sekundy.
Automatický start PC
Power On/Resume By RTC Alarm, PowerOn Source Timer
Počítač se také k určitému termínu (datum, čas) dokáže spustit samočinně.
Chip doporučuje: Potřebujete-li, aby váš mediální počítač pořídil v určitém čase nějakou nahrávku, a nechce se vám jej kvůli tomu ponechat v režimu standby, nastavte tuto volbu na Enabled. Pak už jen zadáte příslušné datum (třeba i „denně“) a čas - pécéčko se poté v požadovaném termínu zapne samo.
Přetaktování paměti
Configure DRAM Timing by SPD, DRAM Timing Setting
Aby řadič paměti mohl s jednotlivými buňkami v RAM paměti správně pracovat, musí být dodrženy určité čekací doby. Většinou bývají poněkud záhadně pojmenovány jako CAS (Column Address Strobe) a zpravidla se udávají v taktovacích cyklech. Pokud paměť neběží se svou plnou frekvencí, může snížení čekacích dob přinést několik procentních bodů nárůstu výkonu počítače.
Chip doporučuje: Tuto volbu ponechte na hodnotě Auto nebo Enabled, pak si totiž BIOS sám odvodí příslušné hodnoty přímo z RAM modulu. Chcete-li paměť trochu zrychlit, můžete čekací doby mírně (nejvýše o jeden cyklus) zredukovat. Nástrojem CPU-Z pak můžete nové čekací doby zkontrolovat pod Windows -a o jejich působení se přesvědčit prostřednictvím benchmarků, jako je například PCMark05 (www.futuremark.com).
Upozornění: Změna časování operační paměti může snadno způsobit, že počítač pak nedokáže nabootovat.
Optimalizace bootovací sekvence
Boot Device Priority, Boot Order, Boot Sequency
V bootovacím menu nabízí BIOS také možnost změn pořadí („prioritu“) datových nosičů, z nichž má být operační systém zaváděn.
Chip doporučuje: Svůj systémový pevný disk nastavte na první místo v seznamu -pak BIOS nebude muset při každém bootování zdlouhavě hledat zaváděcí program nejprve na disketě, DVD, či dokonce na síťových jednotkách. Pouze v případech, že častěji instalujete nové operační systémy nebo nasazujete jejich „živé“ varianty (jako Knoppix-Linux z DVD), může mít smysl nechat BIOS hledat zaváděcí program nejprve v DVD mechanice.
Konfigurace pevných disků SATA
S-ATA Configuration, S-ATA Controller, S-ATA Mode, S-ATA Port Speed Settings
K aktuálním pevným diskům s rozhraním SATA mohou mnohé základní desky přistupovat ve třech provozních režimech. Jsou to: režim IDE (kompatibilní se starým standardem PATA), výkonný režim AHCI (pro SATA disky druhé generace) a rychlý a bezpečný svazek RAID pro více disků.
Chip doporučuje: Na kompletně nainstalovaném a fungujícím PC ponechte toto nastavení prostě tak, jak je - jinak riskujete, že už příště nenabootuje. Pokud však celý počítač nově „dáváte dohromady“, máte několik možností.
Není-li pro vás prioritním hlediskem výkonnost počítače, zvolte nekomplikovaný režim IDE. Máte-li v úmyslu navzájem spojit několik pevných disků, a tak buď svá data „zrcadlit“ (RAID 1), nebo získat vyšší přenosovou rychlost (RAID 0), zvolte RAID. Při instalaci Windows je pak ovšem nutný přídavný ovladač, který je součástí dodávky základní desky.
Také režim AHCI pro jednotlivé pevné disky vyžaduje během instalace Windows zvláštní ovladač, zato však podporuje například „hot plugging“ SATA pevných disků (zapojení do běžícího systému) nebo rozšířenou sadu příkazů NCQ. Ta roztřiďuje požadavky na pevný disk podle principu nejkratší cesty a dokáže tak zrychlit počítač až o 10 %.
BIOS: Záchrana v nouzi
Pokud po změnách konfigurace počítač nenabootuje, pomůže jen „tvrdé“ uvedení BIOS do základního stavu (resetování BIOS). K tomu musíte PC odpojit od elektrické sítě a na základní desce přestavit propojku (jumper) podle pokynů v příručce. Jinou možností je vyjmout asi na 30 sekund baterii na základní desce (je většinou stříbrná a má zhruba velikost dvoukoruny).
Možnosti aktualizace: Tři cesty k novému BIOS
Ačkoliv nepochybně platí stará pravda „Never change a running system“ („Nikdy neměň funkční systém“), aktualizace BIOS se mohou vyplatit. Zlepší rozpoznávání nových CPU, odstraní chyby a zpřístupní užitečné funkce. V zásadě lze aktualizace nahrát několika následujícími způsoby:
* Nástrojem pro Windows: Asi nejjednodušší metodou aktualizace je použití softwarového nástroje pod Windows, speciálně určeného pro danou základní desku (tzv. Live Update). Většina výrobců dodává příslušný program na CD nebo jej nabízí ke stažení na internetu. Má tu přednost, že automaticky zajišťuje, aby se z internetu vždy nainstalovala patřičná verze BIOS.
* Prostřednictvím BIOS: Řada základních desek nabízí v BIOS položku menu (u produktů Asus „EZ Flash“), která umí provést aktualizaci - jen je zapotřebí si vhodnou verzi BIOS předem stáhnout. Update může být uložen na CD, USB paměti, disketě, někdy i na pevném disku. Pak stačí jen zadat cestu k souboru, vše ostatní zajistí integrovaný nástroj.
* Z datového nosiče: Stále ještě funguje i staromódní, nepohodlná metoda: vytvořit startovací disketu, uložit na ni aktualizační nástroj a obraz BIOS z webové stránky výrobce a nabootovat do operačního systému DOS. V něm pak lze z příkazového řádku zavést aktualizační nástroj. Novější základní desky (s obrazem BIOS větším než 2 MB) připouštějí jako bootovací médium také disk CD nebo USB paměti.
Speciální nástroje: Tuning BIOS pod Windows
Některá nastavení v BIOS se také dají pohodlně měnit při běžném provozu z ovládací plochy Windows. Dva nejlepší ladicí nástroje tohoto druhu jsme pro vás přidali na Chip DVD.
* CrystalCPUID
Programem CrystalCPUID se u novějších procesorů dá regulovat jak multiplikátor, tak napětí jádra v závislosti na zatížení procesoru. Funguje to u intelských procesorů Pentium 4 (od 3,0 GHz) a Core i u modelů AMD Athlon. Příslušná nastavení najdete pod položkou menu File / Multiplier Management Setting. Zvláště praktická je zde také funkce Real Time Clock v menu Function, která vždy udává aktuální frekvenci procesoru.
* ClockGen
Freeware ClockGen umožňuje za běhu operačního systému v menu PLL Control měnit takt CPU i se všemi souvisejícími frekvencemi (FSB/RAM). K tomu ovšem nejprve musí být identifikován správný generátor taktu (PLL), což se mnohdy děje samočinně - jinak je zapotřebí rešerše (viz www.cpuid.com/clockgen). Úspěšnost změn jednotlivých taktů lze pak zkontrolovat v separátním okně Clocks.
BIOS budoucnosti: Extensible Firmware Interface
Už před devíti lety představil Intel v podobě EFI („Extensible Firmware Interface“) nástupce klasického systému BIOS. Ačkoliv se mezitím objevila už verze 2.0, v segmentu PC vzdor velkohubým prohlášením („nejpozději s uvedením Windows Vista“) stále ještě není nasazen. Od roku 2005 se v tomto vlaku vezou mezi jinými i Microsoft, AMD, Dell, HP, IBM a také výrobci BIOS AMI a Phoenix - od té doby se přicházející standard také nazývá UEFI (United EFI). Nejdůležitějšími inovacemi v EFI jsou integrované síťové moduly (přístup na síť bez ovladačů), podpora grafiky ve vysokém rozlišení a vlastní bootovací zavaděč. Kromě toho je možné do EFI přímo integrovat ovladače zařízení nezávislé na systému - takové přístroje by pak měly fungovat pod všemi operačními systémy. EFI má i další přednost: bez jakýchkoli triků (jaké jsou nutné u klasického BIOS) je plně kompatibilní se 64bitovými operačními systémy. Přestože to vše jsou významné výhody, Microsoft v březnu 2006 původně plánovanou podporu EFI z Visty zase vyřadil. Tím se Apple zase jednou ocitl v roli předjezdce: na všech „macích“ založených na Intelu běží EFI bez závad už dnes.
Info: www.uefi.org
Vyšší výkon zadarmo: Přetaktování u Intel Core 2 Duo E4300
Při ceně cca 3300 Kč asi od procesoru Intel Core 2 Duo E4300 (na 1,8 GHz) nikdo nečeká žádné zázračné výkony. Avšak pomocí jednoduchých přetaktovávacích triků v BIOS můžete v této CPU probudit její skutečný potenciál - který zastíní i luxusní Core 2 Duo X6800 EE (cca 26 000 Kč).
* Jaký hardware potřebujete
Intel E4300 má (jako toho času jediný procesor typu Core 2 Duo) nižší systémový takt - 200 MHz (800 MHz FSB), a je tedy uměle přibrzděn. Všechny ostatní modely Core 2 Duo běží se systémovým taktem 266 MHz (1066 MHz FSB). E4300 však taktování svých větších bratrů bez potíží zvládne; koneckonců všechny Core 2 Duo pocházejí z téže líhně. Se správnou základní deskou (například Asus P5B-E Plus), rychlou pamětí DDR2 (třeba Corsair TWIN2X1024-6400C4) a dobrým větrákem (ArcticCooling Freezer 7 Pro) tak lze docílit přímo skokového zvýšení výkonu -a to i bez speciálních chladicích opatření.
* Pozor na možné odchylky v sériích
Ne každý E4300 se dá přetaktovat stejně vysoko - k maximální, ještě stabilní konfiguraci se proto musíte propracovat postupnými kroky; horní hranicí jsou však každopádně 3 GHz. Stále přitom sledujte teplotu CPU, například programem „PC Probe II“ od firmy Asus: ani při zatížení by nikdy neměla překročit 75 °C.
DŮKAZ ÚSPĚCHU
Namísto vlažného výkonu špičkový: Ve všech benchmarcích dokáže E4300 přetaktovaný na 3,0 GHz držet krok s „extrémní CPU“ Intelu.
1 TAKT CPU
Chcete-li upravit systémový takt (CPU Frequency), pak pod Advanced nastavte přetaktovací volby na Manual a takt CPU mírně zvyšte. Vyšší hodnotu vždy nastavujte až tehdy, když systém běží stabilně. V optimálním případě se dostanete až na 333 MHz - E4300 pak běží s plnou frekvencí 3,0 GHz.
2 TAKT PAMĚTI
Systémový takt vždy ovlivňuje také takt DRAM. Dbejte, aby nepřekročil DDR2-667 a připojení paměti tak vždy mělo dostatečnou „vůli“. Takt PCI Express (PCI Express Frequency) zafixujte na 100 MHz a takt PCI (PCI Clock Synchronisation Mode) na 33,33 MHz.
3 NAPĚTÍ
Pokud vaše CPU po zvýšení taktu neběží úplně stabilně, můžete se pokusit „přemluvit“ ji mírným zvýšením provozního napětí. U našeho testovacího procesoru se jako úspěšné nastavení pro CPU Vcore Voltage ukázala hodnota 1,44 V; standardní napětí je přitom 1,37 V. Pozor: Nepouštějte se výše než na 1,54 V!
4 VÝSLEDEK
Aktuální hodnoty nastavení CPU vám pod Windows ukáže nástroj CPU-Z (www.cpuid.com). V ideálním případě teď E4300 poběží na 3,0 GHz (9 333 MHz). Odměnou za vaši námahu bude, že jeho výkon se tak zvýšil na úroveň o více než 20 000 Kč dražšího luxusního procesoru Core 2 Duo X6800EE - a stačilo vám na to pár kliknutí v BIOS.