Opatrnost v digitálním světě

Vážení čtenáři,

asi jste už slyšeli, že francouzská rada pro audiovizuální vysílání rozhodla, že ve francouzském rozhlase a televizi se nesmí přímo zmiňovat názvy sociálních sítí Facebook a Twitter, šlo by prý o reklamu. To rozhodnutí má svou logiku. Pokud komentátor řekne "Naleznete nás na internetu…", je to v pořádku. Internet přece (čistě teoreticky) patří všem, zatímco Facebook a Twitter jsou soukromé firmy, mají své vlastníky nebo akcionáře a přes všechny krásné řeči jim jde (zcela legitimně) především o co největší výdělek. Není důvod, aby jim v tom ostatní média ještě pomáhala. Provozovatelé ostatních sociálních sítí tohle opatření nejspíš ocení, i když podle mého názoru přichází hodně pozdě a rozhodně zmiňované společnosti a jejich postavení nijak zásadně neohrozí. Pochybuji, že se k bojovné Francii přidají další země, a je pravděpodobné, že zamýšlený efekt bude nakonec zcela bezvýznamný.
SBĚR OSOBNÍCH DAT O ZÁKAZNÍCÍCH A UŽIVATELÍCH – spíše na tom staví dnešní úspěšné IT společnosti velkou část svého byznysu. Na tuto oblast by se měla přesunout větší pozornost regulačních orgánů. Třeba by pak nedocházelo k takovým nepříjemnostem, jaké se nedávno staly firmě Sony. Kromě jmen, dat narození a bydlišť desítek milionů uživatelů její sítě PlayStation byly zcizeny i kompletní údaje o jejich platebních kartách. (Čeští uživatelé měli zase jednou štěstí v neštěstí, když je Sony se svými on-line službami přehlíží.) Společnost Sony určitě měla být na podobný útok lépe připravena, ale bylo vůbec dobré, že tak podrobné údaje o svých zákaznících měla?
BUDOVÁNÍ UŽIVATELSKÝCH A ZÁKAZNICKÝCH DATABÁZÍ JE VELKÝM HITEM a klíčem k ziskům. Například uživatelé Facebooku dávají při vstupu této sociální síti dobrovolně právo užít jejich fotky, videa a texty i tak, že je poskytne třetí osobě neboli je výhodně zpeněží. Některé známé e-shopy a obchody s aplikacemi zase vyžadují při registraci číslo platební karty, a to i v případě, že si od nich nechcete hned něco koupit. Je pak tak jednoduché, lákavé a pohodlné nakupovat. Sbírají se ale data všeho druhu, příkladem může být nekontrolované zaznamenávání zeměpisné polohy u iPhonů. To vše může mít svou cenu.
ŽIJEME BOHUŽEL V DOBĚ, KDY NEZBÝVÁ NEŽ SI PEČLIVĚ VYBÍRAT a následně důvěřovat – pokud tedy chceme vymoženosti internetu a s ním souvisejících služeb využívat. Kdo by ale nechtěl? Stoprocentní ochrana osobních dat je dnes iluze, a proto bychom s jejich dobrovolným poskytováním měli šetřit, jak jen to jde. Jasná pravidla toho, jaké informace od nás firmy mohou a nemohou chtít, aby nám poskytly své služby – to by z tohoto pohledu bylo možná účinnějším opatřením pro zachování rovné soutěže než zákazy, jaké vymysleli ve Francii. Jaký je váš názor?

Přeji vám pokud možno bezstarostný začátek léta, prázdnin a dovolených, který vám nic nepokazí. Doufám, že vám k dobré letní pohodě přispějeme i my s červencovým Chipem.
Josef Mika, šéfredaktor
josef.mika@chip.cz